Podzimní Ještěd 2 – K vrcholu
V prvním dílu tohoto miniseriálu jsme se rozloučili někde u Výpřeže. Netrvalo dlouho a po horské silničce v úbočí Ještědu jsme dorazili na Ještědku. Hned na parkovišti jsme byli upozorněni, že na ubytování je ještě brzy. Počítali jsme s tím. A tak jsme zaparkovali, vzali expediční batohy a vyrazili k vrcholu.
Na kopec mračnou clonou
Bylo krátce po dvanácté hodině, když jsme opustili parkoviště a vydali se po asfaltové sliničce ještědským lokátorem JO70LR k vrcholu. Zapnul jsem Motorolu T82 Extreme a dal ji do vnější kapsy batohu zapnutou ve skenu. Modrá čísla na displeji se točila jedna… pět… deset… šestnáct atd. atd. atd. Viditelnost byla mizerná. Úbočí Ještědu bylo zahaleno mraky a tak jsme v klidu v poměrně velkém množství okolojdoucích směřovali k cíli, který v té chvíli ležel nějakých 80 výškových metrů nad našimi hlavami. Chvílemi vykoukla z mraků špička vysílače, ale vždycky se hned cudně schovala dosvého mračného negližé. Brzo začala vysílačka při skenování zastavovat a vydávat zatím jen neurčité zvuky. Pak se ale ozvala první volačka. Bylo 12 hodin a 28 minut.
V roji QSO vstříc vrcholu
U majku byl Ivo Hvězda /p Bílá hora v Praze v lokátoru JO70DB. Na vzdálenost téměř 90km hrál pětkovým rádiem, takže jsem se rozhodl zastavit postup k vrcholu. Proč neudělat cestou nahoru jedno spojení, když je čitelnost skvělá a času dost. Ubytování pro nás bylo přichystáno až po 16. hodině a my měli před sebou pouze návštěvu vrcholu a pak zas šup dolů na Ještědku. A tak jsem zapisoval první záznam do deníku na úbočí. Kanál 6, R5/5.
Netrvalo ani půl minuty, ještě jsem ani nezavěsil vysílačku na batoh a už brejkoval Pavel Velká Ohrada. 147 km na dvanáctistovkový krušnohorský Klínovec dovolilo čitelnost 5. Perfektní. Bylo 12:30, když jsem zapisoval spojení stále na kanále 6. Byl čas pokračovat dál. Po pár desítkách metrů u suťoviska, přes které bývá obvykle výhled na vysílač, jsem dohnal XYL. Šli jsme spolu dál, ale ne dlouho. Ve 12:37 jsem znovu sundaval vysílačku z batohu, abych odpověděl Seniorovi 43 vysílajícímu z téměř devadesát kilometrů vzdálené haldy u obce Ořech na okraji Prahy. V mracích pomalu vlhnoucí deník dostal zápis R5/5. Stále kanál 6. To už mi XYL znovu ukazovala záda a sotva jsem ji v 12:42 dohnal, už jsem psal spojení s Jardou Velké Poříčí, který portejbloval na jedenačtyřicet kilometrů vzdáleném krkonošském Šeříně. Čitelnost 4 až 5 umožnila bezproblémovou komunikaci a na šestém kanále se uzavřelo další spojení.
Ještě další spojení na úbočí
Dalších 15 minut jsme v klidu stoupali. Pak jsem zaslechl spojení Jardy Velké Poříčí s Davidem Čelákovice /p Vyšehořovice v lokátoru JO70JD. Brejknul jsem. Téměř sedmdesátikilometrové spojení proběhlo v pohodě a už tu byl Richard Čáslav portejblující na Krkance mezi Čáslaví a Heřmanovým Městcem lehce přes sto kilometrů daleko. První půlhodina portejblu se završila tímto šestým spojením.
Za necelé dvě minuty se do deníku dostává Lukáš Chrudim z osmistovkových Devíti skal, a to na vzdálenost téměř 140km. Je třináct hodin. Jsme na kanéle 7. Pěkné spojení, čitelnost 5 na obou stranách. Počasí se nemění. Stále mraky. Ty se občas trhaly, a tak jsme měli naději, že na vršku kopce to bude ještě lepší a třeba i s nějakým tím výhledem. Sotva jsme domluvili s Lukášem, už se z éteru vynořil pětkovým rádiem Jakub. Ovšem nikoli Jakub Letná Praha, který v péemerkovém éteru patří k často slýchaným volačkám, ale Jakub Řevnice. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když o tom píšu. Jak já ho dlouho neslyšel? Snad dva roky. Jakub vyhnal pavouky z vysílačky a z brdského Houpáku udělal ten den krásných osmnáct spojení, které si můžete prohlédnout v jeho deníku. Jeho DX s Jardou Velké Poříčí měřilo krásných 159km. Jakube, vítej zpátky!
Pod lanovkou
Pět minut po jedné se mraky trochu zvedly a otevíral se pohled dolů pod kopec. Přišlo spojení s Pavlem Rokycany na sedmistovkové Radči a před čtvrt s Láďou Litvínov na pětistovkové Lounici pod Lounickým vrchem. S pavlem čitelnost 3/4 na téměř 140 km, s Láďou na sto kilometrů krásná pětka. Stále jsem se pohyboval po asfaltce směrem vzhůru, ale v mracích už se objevovala horní stanice ještědské kabinkové lanovky. Téměř pod lanovkou se ozval Pavel Pardubice z Albrechtic v Jizerských horách. Dělilo nás dvaadvacet kilometrů éteru.
Pak přišlo nejdelší (co se doby trvání týká) spojení. Na 104km vzdálené Jeřabině portejbloval Ludva Most. Slovo dalo slovo a otestovali jsme vliv trubky na příjem i vysílání a taky na Ludvově straně různé vysílačky. Vedle Baofenga BF-T1 (s neoddělitelnou anténou a výkonem 500mW, o které se vedla diskuze na Jerryho webu), a který překvapil čistotou přenosu, jasně dominovala profesionální PMR radiostanice Alinco DJ-A-446E. Ta se poslouchala opravdu velmi dobře. Možná tak čistý přednes jsem ještě neposlouchal, nebo si nevzpomínám. Co se týká testu vlivu trubky, dopadlo to plus 1 až 2 R v její prospěch.
Po skončení tesu, kterému se bude věnovat některý z dalších článků, jsme pokračovali k vrcholu. I tam přibývalo jedno spojení za druhým, ale o tom až příště.
Zatím 73 a brzy na shledanou u dalšího dílu.
Tomáš Vlašim
Přečtěte si také první díl tohoto vyprávění.
