Z(a)mrzlý éter Martina Kbely jak byl slyšet na Podblanicku

Z(a)mrzlý éter pořádá Martin Kbely jako bonusovou akci své soutěže Kopce. Letos jsem tento bonusový den prožil na Podblanicku nedaleko Vlašimi. Éter tu sice nebyl zrovna zamrzlý, ale foukalo pořádně, a tak to stálo za to i bez sněhu a mrazu.

Z(a)mrzlý éter u Vracovic

Moje oblíbené místo Ke Skalkovu v nadmořské výšce 530 m nedaleko Vracovic bylo první ze dvou zastávek letošního prosincového portejblování v rámci akce Z(a)mrzlý éter. Teplota byla sice těsně nad bodem mrazu, ale vítr strhával pocitovou teplotu pěkně dolů. A právě vítr byl příčinou obtížného dolování spojení z reproduktorku vysílačky. Taky vítr způsobil, že velká část natočeného videomateriálu byla nepublikovatelná. I to, co zbylo, je na pováženou. Přesto jsem se rozhodl sestřih zveřejnit. Podívat se na něj můžete tady.

Jak to lítalo u Vracovic (JN73LQ)

První uskutečněné spojení bylo také nejkratším spojením dne. Mířilo do sousedního (vlašimského) lokátoru JN79KQ. Se Světlou Vlašim poslední dobou upřednostňujeme 8 horních kanálů PMR. Proto jsme spojení udělali na kanále 13, který stejně jako ostatních 7 horních kanálů byl tichý a volný. Bylo to dobře čitelné a rychlé spojení, krátký pozdrav a pak zpátky na dolní osmičku PMR kanálů hledat portejblisty, které bude možné slyšet.

Po více než dvaceti minutách, kdy to vypadalo na úplný propadák, se v éteru ozval Wořech Praha z 85 km vzdáleného Třemšína a spojení nakonec proběhlo s čitelností tak R2-3. Začal jsem doufat, že nějaká spojení se povedou. Vítr ale dělal své. Tušení, že vítr bude důležitým hráčem v tomto portejblovém dni, se stávalo jistotou. To se potvrdilo hned v dalším spojení. Honza Třebušín z Kalichu procházel podobně jako Wořech Praha, ale chvílemi to bylo vcelku slušně čitelné, a tak jsme 115 km mezi námi úspěšně zdolali.

Další slyšitelná stanice na tomto QTH byl Karel Mariánky. Objevoval se z šumu a zase mizel. Bylo to od negativu až po R3 a stále jsem doufal, že spojení nakonec uskutečníme. V mezičase jsem zaslechl Martina Kbely na 116 km vzdáleném Ještědu. Ještě jsem v té chvíli netušil, že tam je éter opravdu z(a)mrzlý a Martinovi zamrzá vysílačka. To bylo nakonec i důvodem toho, že se mu přestal otevírat skvelč a bylo nutné se probourat k němu přes zavřenou šumovou bránu. V té chvíli jsem o tom ale ještě nevěděl. Podařilo se mi najít místo s dobrou slyšitelností, a tak se nakonec spojení uskutečnilo i přes zavřený skvelč. Další boj o spojení s Karlem Mariánky jsme ale na tomhle QTH prohráli.  Byl čas přesunout se na další kótu.

Miřetice – Na Vršku

Přejezd k Miřeticím je poměrně krátký. Cestou jsem ve skenující vysílačce nezaslechl ani zaškrábnutí, a tak jsem si nebyl jistý, co z toho Na Vršku bude. Těšil jsem se na pěkný výhled do kraje a možná jedno dvě spojení jako bonus.

Po pětiminutovém přesunu od auta na vrchol se ozval Honza Třebušín. Tentokrát to k němu bylo sice dál, celých 119 km, ale kvalita spojení byla o poznání lepší. Na Výškopisu jsem to nekontroloval, ale lepší kvalitu spojení bych přičítal právě změně profilu mezi námi.

Opravdovým překvapením pro mě bylo, že i tady jsem občas zaslechl Karla Mariánky. Bylo to ale ještě horší než u Vracovic, a tak snaha o spojení ani tady nevedla ke kýženému výsledku. Zato Saruman Brno z Velké Deštné v Orlických horách přiletěl na vršek u Miřetic rádiem 3, a tak jsme udělal těch 126 km poměrně s přehledem. Pro mě z toho bylo DX spojení dne.

Miřetice – skoro na odchodu

Hraboš Barrandov ze 78 km vzdáleného Kloboučku se ozval za chviličku poté. Pak nic. Šla minuta za minutou a už jsem začal přemýšlet o útěku před sílícím větrem. Ale sotva jsem se obrátil zády k otevřené krajině, z fičení větru vyskočil Jarda Kladno na Kožové hoře. Po chvíli bylo 79 km dlouhé spojení na světě a pak následovala ještě dvě další.

Senior 43, kterého jsem slyšel už dřív, ale nepodařilo se probrejkovat, hrál Na Vršku rádiem 4-5. A přišla naše chvíle. Spojení na pohodu. 67 kilometrů na pražskou Bílou horu potěšilo a zapisoval jsem ho jako pořadové číslo 9. Zároveň jsem z Orlických hor zaslechl i Tomáše Sruby.

Na Tomáše Sruby jsem se nakonec neprobojoval ani přes vydatnou pomoc Maxe Zbraslavice. Právě jejich spojení jsem zachytil a probrejkoval se na Maxe. I to bylo překvapení a kvalita spojení velmi kolísala. Přesto jsme spojení „za kopec“ na 26 km nakonec zvládli. Pak se nám Max pokoušel pomoct, abychom udělali spojení i s Tomšem Sruby, ale nakonec to nevyšlo. Šerlich si svou hradbu v éteru uhájil.

Pak už to vypadalo, že je konec portejblu. Nikdo nový se v éteru neobjevoval a i již zmíněné stanice tak nějak utichaly. Bral jsem se k odchodu. V té chvíli se ale objevil na vlnách PMR ještě Martin Praha, a tak bylo posledním spojení dne s pořadovým číslem 11 právě spojení s Martinem na 121 km vzdáleném Pohorském vrchu.

V té chvíli už jsem měl ale dost zmrzlé ruce oblečené jen do tenkých běžeckých rukavic. Nezbývalo než vyrazit k autu. To jsem ještě netušil, že jsem při svlékání rukavic kvůli manipulaci s baterkami ztratil na QTH prstýnek. Ale to už je jiný příběh, příběh, který měl o dva dny později šťastný konec, když jsem při pondělním hledání na místě prstýnek našel těsně předtím, než začalo sněžit.

Děkuji všem za spojení a skvělé PMR zážitky a už se těším na další spojení na vlnách 446MHz PMR.

73! Tomáš Vlašim

 1,074 total views,  1 views today