20 hodin na nohou

Je sobota 18. listopadu. Zvoní budík. Displej ukazuje 3:58. Je čas připravit snídani, udělat si kafe, obléknout se, hodit na záda portejblový batoh a vyrazit do tmy. Vlak odjíždí v 5:09. Neprší. Snad to dneska na Ještědu půjde. Čěká mě 20 hodin na nohou. Výsledkem bude tenhle deník.

211 kilometrů vlakem a tramvaj i lanovka

Na nádraží přicházím včas. Ještě je zamčená čekárna. Pár minut před příjezdem prvního vlaku vyjde ven výpravčí a odemkne, rozsvítí a chystá se na příjezd první sobotní osumsetdesítky. Je 8 minut po páté, když se za zvonění bezpečnostního zařízení na nedalekém přejezdu objeví v zatáčce motorový vůz 810 s ještě rozsvícenými dálkovými světly. S příjezdem do stanice je zhasíná. NAstupuji. Jsem sám. Teprve cestou do Benešova přistoupí ve dvou nebo třech stanicích či zastávkách pár dalších cestujících.

V Benešově bych čekal rychlík, ale je tu zase osobák. Pak mi dojde, že díky včerejšímu státnímu svátku je tuhle sobotu nedělní jízdní řád. Jedu City Elefantem. Dobrá cesta. Pořád je ještě tma. Jízdenka říká, že mám přestoupit na hlaváku, ale já jako vždycky vystoupím už ve Vršovicích, odkud pojede další spoj. Je to tanvaldský rychlík, který mě odveze do Turnova. Ve Vršovicích prší. Asi jako pzůstatek nedávných větrných dní se přede mnou klaní jeden stožár až na zem. Mám za sebou první tři z 20 hodin téhle akce.

Pomalu se rozednívá. Přestává pršet. Přijíždí rychlík Kamenice. Zdá se, že dnes nebude narváno. Během trasy ale přistupuje nečekaně mnoho lidí. Pár jich zůstává stát i na chodbičce vagónu. Zpoždění jako vždycky, ale nakonec přestup v Turnově probíhá bez problémů a poslední část cesty na Liberec rychlíkem od Pardubic je pohodový jako vždycky. V liberci vystupuji do prosluněného dopoledne. Sluníčko se stydlivě ale jenom trochu schovává za mraky. Ještěd je ovšem pod pořádnou mračnou duchnou.

V Liberci na nádraží kupuji jízdenky na tramvaj. Poprvé. Vždycky jsem si už ve vlaku koupil SMS jízdenku. Dneska je změna. Tramvaj číslo tři na sebe nechá pár minut čekat. Cesta směr Horní Hanychov poloprázdnou tramvají a už vystupuji u hornohanychovského skokana na lyžích. Je potřeba dojít na lanovku. Potkávám orientační běžce. U lanovky je lidí tak na tři jízdy. To bych nečekal. Ale už se vezu kolem skokanských můstků nahoru. Mám za sebou zhruba třetinu z dnešních 20 hodin v akci.

Oblíkat! Ale hned!

Už cestou na kopec je z lanovky jasné, že výškové metry dnes budou hrát roli. Dole v Liberci svítilo sluníčko. Kolem města se motala přízemní oblačnost. Teď lanovkou proletím skrz bezmračnou vrstvu mezi nízkou a střední oblačností. A pak zase hup do mraků. Ještě netuším, jestli mě čeká celý den v mracích nebo nade mnou počasí občas rozjasní svoji tvář.

Vystupuji z lanovky. Zapínám radiostanici a hned slyším hovor na osmém PMR kanále. Zkusím brejk. Karel Kladno je prvním spojení dne, hned v závěsu Roman Frantovky a Daniel Hradec Králové. Než se podaří dodělat třetí spojení, mám totálně zmrzlé ruce. Omlouvám se a jdu tahat z batohu první oblečení. Ano, měl jsem si ty rukavice vzít hned. Dost dlouho trvá, než se zkřehlé prsty zase zahřejí. Stoupám po silnici směrem k vysílači. Jirka Přím, Robert Křelina, Kuzma Praha a Zdeněk Béčko Bolehošť mě provázejí v tom stoupání po částečně zledovatělém asfaltu.¨Jen párkrát se roztrhnou mraky, aby odhalily v hloubce pod námi Ještědku.

Kolem jsou kousky sněhu a ledu. Vegetace částěčně namrzlá. Stále jdu skrz mrak. Viditelnost je tak 80 metrů. Měl bych se oblíknout. Ale hned. Jenže provoz na PMR je tak silný, že odolávám chladu a děláme další spojení s Kačerem Praha v Kolíně, Jardou Velké Poříčí na rozhledně Žaltman, Karlem Víchová na Sýkoří, Pavlem Praha /p Čerčanský Chlum. Ozývá se i Vilém 42 z Čiliny a překvapivě Jerry Nové Město pod Smrkem z Měděnce. Vyvádí mě z omylu a upřesňuje, že se jedná o jizerský nikoli krušnohorský Měděnec. Oblačnost se občas protrhává.

Bavorsko volá

Je těsně pře polednem. Někoho zaslechnu R4. Brejkuju. Nevěřím vlastním uším. Je to Tomáš Pleše, který na Třístoličníku stojí jednou nohou v Bavorsku. Vyměňujeme si potřebé údaje.

Je jasné, že je to DX dne a odhaduji vzdálenost přes 200 km (srovnávám s 211km na Boubín). Ozývá se Jerry, abych mu řekl lokátor Třístoličníku, že to hodí do programu a řekne nám vzdálenost. Čekám s napětím na výsledek. Je to 233,1 km. Paráda.

9 z 20 hodin

Blíží se třináctá. Poslouchám Pavla Praha jak s epokouší o spojení na Třístoličník. I další to zkoušejí. V žádném ze všech odposlechnutých případů ale nemůžu potvrdit, že by se to zadařilo. O tom svědčí i deník Tomáše Pleše z Třístoličníku. Ke mně na Ještěd dolétá volání Jakuba Řevnice z Krušné hory a Pavla Kolín zew Skalky u Mančic. V deníku přibývá i spojení s Jardou z lokátoru JO70NQ. Později se ukáže, že QTH je nečitelné, a tak je celé spojení k mojí lítosti neplatné. Taky Žán Braník Praha se probíjí na Ještěd z Prahy 9.

Přituhuje. Už jsme zase delší dobu v mracích a rychlost větru se zvyšuje. Bude to chtít pokračovat v oblékání. Když jsem včera nacpal plný batoh termoprádla kulichů a rukavic, připadal jsem si jako blázen. Ještěd ale vše prověřuje na jedničku a všechny vrstvy kromě jediné (mikyny) jdou na tělo. Je to fajn. Dobře, že jsem tak zabalil. Můžu zůstat venku zatímco na jiných QTH portejblisti postupně vyklízejí pozice.

Už zase venku odpovídám Pavlovi Kostelec /p Roprachtice, Renému Příšovice a ozývá se taky Milan Háje. Před třičtvrtě na dvě přichází spojení s Karlem Rokycany /p Klínovec na téměř 148km. V cestě stojí Milešovka, ale signál se kolem ní nějak protáhne R5.

Začíná opravdu přituhovat

Kolem druhé stále zesiluje vítr. Teplota je asi stabilní, ale pocitově je to čím dál nepříjemnější. Richard Čáslav se ozývá od Seče. Pak Roman Brod. Je to sice „jenom“ 21,5 km, ale tohle spojení je nečekané. Od Železného Brodu se s měrem k Ještědu zdvíhají svahy Maloskalska a celá cesta signálu se potácí po úbočí Ještědsko – kozákovského hřebenu.

Roman Brod zrovna doopravil kamarádovi utopeného Inteka a právě s ním vyběhl na půdu to vyzkouset. K jeho překvapení slyší Ještěd. Stojí na schodech půdy a ani se nehýbá, aby neztratil signál Možná to ani nejde na přímo, ale odrazem. A najednou překvapivě dobře R4/5. No paráda. Probojovat se z toho lavoru, ve kterém leží Železný Brod, to je (jak mě Roman ujišžuje) malý svátek. Zvláště na 446 MHz PMR. Ale daří se. Oba se raujeme a ještě si později vyměňujeme e-mailem dojmy z tohoto nedlouhého, ale nečekaného spojení.

Začíná opravdu přituhovat. Deset hodin od budíčku.  Vydržím ještě dvě hodiny na vrcholu? Těsně pře druhou se zzývá Láďa Cisterna /m od Poděbrad. Pak delší hovor s Karlem Kladno na osmičce. Nikdo nebrejkuje. Portejblisti už zčásti opuistili svoje QTH.  Do dalšího spojení uběnne skoro půlhodina.

Je na čase to zabalit

Roman Frantovky z Oblíku jde před třičtvrtě na tři na Ještěd. Vítr stále sílí. Po romanovi Jawa Praha z Letňan a Dan Černý Most z leteckomodelářského letiště Slatina. Na Slatině točí Mikeš Jihlava, a tak je později možné si poslechnout nejen tohle spojení, ale i zajímavý rozhovor s Danem Černý Most a Michalem Újezd.

Úplně z druhé strany se ozývá 88km vzdálený Miloš Sněžník, který stoupá kam jinam než na Děčínský Sněžník. Na Plachtě je Karel Jesenice a beru ho R3. Rozhoduji se opustit QTH o půl hodiny před plánovaným koncem portejblu. Poslední desítky minut se pokoušíme udělat spojení s Expedicí Krtkovia na Skalce vzdálené přes 300km, ale podmínky nám nepřejí, a tak poslední spojení portejblu je téměř devadesátikilometrové s Karlem Kladno /p Řisutské skály. Je na čase to zabalit. Za pár minut jede lanovka.

Domů

Lanovka proletí mezi střední a nízkou oblačností do Liberce, kde drobně poprchává.

Řízek v nádražní restauraci potěší žaludek a vlak už čeká na čtvrtém nástupišti. Čeká mě posledních 6 hodin z 20. DSpát jdu těsně po půlnoci. Portejbl se povedl díky všem, kdo v tom počasí vytáhli vysílačky a vydali se lovit vlny na pásmu 446 MHz PMR.

Brzy zase na slyšenou se těší

Tomáš Vlašim

 

 628 total views,  1 views today