Ještědská čtyřiadvacetihodinovka

Sobota 24.6.2017 zvala svým  skvělým počasím k výletu do hor. Rozhodl jsem se pro čtyřiadvacetihodinovku na Ještědu. Byla to skvělá volba. Super počasí, pohodový bivak na neděli a několik desítek spojení na PMR plus sdílenky a CB, to byl prostě zážitek.

Čtyřiadvacetihodinovka

Je to jednoduché. Vylezete na kopec a dolů se pustíte až druhý den ve stejnou dobu. Ani byste nevěřili, jak rychle mi to uteklo.

Budíček v 03:45! Nic moc. Lezu z postele, snídám. Ranní hygiena a odchod pomalu poslepu. Naštěstí jsem batoh sbalil už večer. Ve vlaku pospávám, ale zároveň se snažím sledovat krajinu. Čím víc na sever, čím dál od domova, tím jsem pozornější. Už se objevuje na obzoru Ještěd. Drábské světničky značí přestup v Turnově. A pak – Liberec.

Obvyklou cestu tramvají do Horního Hanychova a potom lanovkou na kopec měním za netradiční Výpřež. Autobus jede za 30 minut. Kupuji na nádraží chleba a jdu na BUS. Narváno. Snad se podaří nastoupit.

Podařilo se a jedem směr Stráž pod Ralskem. Blížíme se k Výpřeži. Plný autobus. Podaří se vystoupit? Jde to ztuha, ale řidič čeká. Je to dobré. Na parkovišti zapínám vysílačku. Za chvíli se ozývá Jerry Nové Město z Černé hory v Jizerkách. Mluví s Hoblíkem Liberec. Pak děláme spojení s Jerrym a hned v zápětí s Hoblíkem. Už jsem nad Výpřeží. Hoblík Liberec mě prosí, abych pozdravoval kolegu na Výpřeži. Slibuji, ale musím to odložit na neděli. Vyjde to? Ještědská čtyřiadvacectihodinovka začíná.

Na kopec

Stoupám k vrcholu hory. Je to přes 230m výškový rozdíl. Kus nad Výpřeží potkávám zmiji. Zastávka. Pozorování.

Zmiji to přestalo bavit a zmizela v trávě. Pokračuji směrem k vrcholu. Kolem vzrostlé stromy. Kamenitá cesta strmě míří vzhůru. Kde je vysílač?

Po poledni jsem na vrcholu. Ještě pod vrcholem děláme spojení s Karlem Praha na Klínovci. A pak následuje 9 hodin téměř nepřetržitého vysílání, koncem kterého už mi hlasivky vypovídají poslušnost. Během vysílání spotřebuji celkem 5 accupacků do své Motoroly Talker T6. Ale nepředbíhejme. Je teprve sobotní poledne.

Na Výpřeži dvě spojení. Během první půlhodiny na kopci dalších osum. Jedenáctý je Senior 43.

Později odpoledne začínáme experimentovat se sdílenkami. Na 70 cm se ukazuje, že jsem pod ještědskými vysílači hluchý. Moje stanice je schopna přijmout signál jen v pozici anténou směrem přesně na vysílač. Tedy téměř horizontálně. To není pro příjem signálu s vertikální orientací moc dobré. Prostě to neproleze. Zkoušíme i sdíláky na 2 metrech. Tam je to lepší. Pak přichází CB. Do toho začíná nedaleko hrát kapela, která zpívá ve starojabloneckém nářečí. Jejich „Knocking on the Heavens Door“ mě dostává do kolen.

Řada spojení se protahuje až do mého úplného padnutí. Druhý den ještě dělám několik spojení a opouštím vrchol. Při sestupu navštěvuji Červený kámen a Kamenná vrata. Super kameny na úbočí. Ještě i tam děláme několik spojení. Ještěd je úžasný!

Noc

Ale zpět do soboty. Je po dvaadvacáté hodině. Poslední spojení na PMR proběhlo před více než hodinou. CB frčí. Děláme spojení, přestože mám pouze ručku na AA akumulátory a delší prutovou anténu Hyflex. Jdu si chvíli odpočinout. Vlezu mezi klečí na trávě do spacáku. Hotovo. Probouzím se až dlouho po půlnoci. Všichni, kdo čekali na moje CB výzvy už spí. Sorry. Bylo toho moc.

Pokračuji ve spánku. Probouzím se před východem slunce. Plán byl fotit, ale nechce se ze spacáku. Odkládám to. Už vím, že východ samotný nestihnu. Odehrává se bez mé přítomnosti na druhé straně vysílače. Obloha se barví do růžova. Vylézám ven.

V 5:45 pouštím do FaceBooku živé vysílání. Pak přijde na řadu fotografování. Ranní FB pozdrav do skupiny PMR v Čechách. Pak dávám výzvy, ale další platné spojení na sebe nechává ještě dlouho čekat. Nevadí. Dívám se do krajiny. Nasávám phodu nedělního rána  s výhledem do dálek. Někde nad Českým středohořím se objevuje pár bodů. Co to je? Zatím to nepoznávám.

Ráno na hoře

Jdu sušit spacák zvlhlý ranní rosou. Body se blíží a přibývá jich. Jsou ro paraglajdy?

Suším i maskáčové poncho. Ne paraglajdy to nejsou. Nejspíš balony. Vyndavám znovu i CB ručku. Řada ranních pozdravů a příjemné nedělní povídání na tomto pásmu mě probouzí s konečnou platností. Jsou to horkovzdušné balony. Je jich deset. Blíží se k Ještědu. Některé stoupají, jiné klesají těsně nad koruny stromů. Ty vysoké to žene na východ. Ostatní pokračují severním směrem ke mně. Některé už přistávají. Vítr sílí. Stín Ještědu putuje pod mýma nohama.

Další CB spojení a po osmé hodině přibývají do deníku i spojení na PMR. Pořadová čísla spojení se pomalu blíží k šedesátce. Naprosto šokován po 59. spojení velím k sestupu. Jízdní řády není radno ignorovat. Přesto na Červeném kameni děláme šedesáté spojení s Milanem Polabiny. Paráda. Můj ještědský rekord.

Dolů, dolů, dolů

Užívám si chvíle na Červeném kameni. Jsem tu poprvé. Hovořím s mužskou polovinou dvojice, která se dorozumívá péemerkami. Zajímá se o to, jak je možné dělat tak dlouhá spojení. Dáme řeč a on se vydává k nejbližšímu vrcholu udělat svoje první DX spojení. Přeji mu, ať se to podaří. Třeba si časem přečte, jak na to a přidá se k dalším péemerkařům. Pokračuji ke Kamenným vratům. Už žádná spojení. Ale nádherný skalní útvar.

Sestupuji až k Výpřeži. Na parkovišti pootkávám chlapíka, který vybírá parkovné. Je to ten, koho mám pozdravovat od Hoblíka Liberec? Uvidíme. Nakonec mě osloví on sám a já vyřizuji pozdrav. Rozsvítí se mu oči. Hoblík lIberec? No to jsem rád, že o něm sylším. Povídej. A jakou más volačku? Tomáš Vlašim? Neznám, ale to nevadí… Povím mu, co vím. Honza Ještěďák děkuje a vzkazuje Hoblíkovi, aby se zastavil na návštěvu. Slibuji vyřídit. V bufetu se ozývá Ještědka. Ještěďák a Ještědka. Dvě staré CB volačky, které jsem dosud neznal a už se v éteru neobjevují. Závan starých časů. Můj autobus už stoupá úbočím Ještědu na Výpřež. Přesunuji se k zastávce. Nastupuji. Dolů na nádraží a pak vlak. Okamžitě usnu. Naštěsí vždy před přestupem se probudím,  a tak jsem večer podle plánu na domácím QTH.

Byl to skvělý PMR víkend. Díky všem těm desítkám z vás, kdo jste se na vlnách PMR (i dalších pásmech) aspoň na chvíli objevili na Ještědu a dělali mi skvělou společnost na radiových vlnách. Čtyřiadvacetihodinovka na Ještědu se vydařila. Těším se brzy na slyšenou.

Tomáš Vlašim

 672 total views,  1 views today