Z(a)mrzlý éter 2016 na Podblanicku

Už je to taková tradice. V rámci dlouhodobé soutěže PMR Kopce Martin Kbely jednou za zimu vyhlásí bonusovou akci, tentokrát Z(a)mrzlý éter 2016, při které se na aktivované kopce aplikuje násobící koeficient 2. A kdo by nechtěl dvojnásobek bodů, že? Bývá to tedy den, kdy se na kopcích pohybuje nadprůměrný počet lidí vybavených PMR radiostanicí. Letos byl den D 10.12.2016. Přikládám pár fotografií z (ne)zamrzlého éteru na Podblanicku a trochu toho vyprávění. Kdo nerad čte, může si pustit reportáž na videoblogu. Celkem jsem natočil skoro hodinu videa, sestříhal ji na půl hodiny a pak ještě na polovic. Toto je ta nejkratší verze se stopáží 16:56.

Z(a)mrzlý éter 2016 – nezamrzlý éter

Není to poprvé, kdy ten den nebyl zrovna tím nezmrzlejším z celé zimy. Letos bylo na Podblanicku nádherné počasí, modrá obloha vykukovala zpoza nemnohých mraků. A sluníčko občas pěkně hřálo. Já jsem se rozhodně na počasí nehněval.

Vyrazili jsme ve dvou z Vlašimi směrem na Čerčany. První signál otevřel skvelč v autě ještě ve Vlašimi a udělal jsem s pojení s Pavlem Praha. Do deníku jsem ho ovšem nezapsal. Později během dne jsme dělali s Pavlem spojení ještě několikrát.  Opustili jsme Vlašim a cestou na Čerčanský chlum jsme nejprve zastavili pod Krásnou horou v lokátoru JN79JT. V severozápadním rohu tohoto lokátoru je právě tento vrch, zatímco jihovýchodní je obsazen rozhlednou Špulka. Ta ale tentokrát výjimečně nebyla na programu.  Takže spíš v podzimním počasí jsme vystoupali na Krásnou horu a tam přišlo do deníku několik prvních spojení. Wořech Praha /p Třemšín, Pavel Praha /p Lankotov 578m a Martin Kbely /p Císařský kámen.

Krásnohorský horor

Krásnohorský zážitek byl doprovázen poměrně hororovým koloritem. Pár metrů od turistické značky na úbočí hory byla u stromu opřená (nebo spíš oběšená na oku) mrtvá srnka. Po dalších pár metrech jsme šli kolem několika velkých pytlů se záhadným obsahem. Ten jsme zkoumali ještě méně než zdechlou srnu a chvátali na kopec. Na vrcholu, který se mi v minulosti vždycky líbil, to ale nebylo o mnoho lepší. Kamenná poustevna byla obehnána páskou a vstup do ní a na ni byl zakázán. Zřejmě její statika už dospěla do stavu, kdy vstup dovnitř či výstup na střechu hrozí nebezpečím závalu. A aby toho nebylo dost, jak jsem začal poslouchat a chtěl dát první výzvu, upozornil mě můj parťák na ceduli na stromě. Hledá se nezvěstný Jarda. :-O Nahlédli jsme do poustevny, jestli není tam, ale pak… No, udělal jsem rychle spojení, na která nebylo třeba čekat a mazali jsme pryč. Krásná hora už není ta krásná, jako bývala.

Čerčanský chlum

To, co se dělo po výstupu na Čerčanský chlum, to byl opravdový PMR frmol.  Jak člověk stojí na krtině uprostřed republiky, často na jednom kanále jedou dvě (i tři) spojení přes sebe. Navzájem se neruší (rozuměj neslyší), ale v té interferenční kaši uprostřed se vyznat, to je mazec. Pokud se poštěstí, pak člověk najde tu a tam mezerku, aby zkusil brejknout. Jo. Já to zkusil. Párkrát. A pak to někdo uslyšel, vyrobil chvíli ticha, dal na mě výzvu a už se to sypalo jeden brejk na Čerčanský chlum za druhým . Zaokrouhleno asi tak patnáct spojení za patnáct minut. Pak jsem vyklidil éter a poslouchal. A pak šel dolů pod kopec, abychom zkusili ještě dvě krtiny u Dobříčkova.

Cestou jsme se stavěli na kraji Benešova. Kopec zvaný Šiberna je spíš taková terénní vlna, na jejíž zdolání nemusí být člověk zrovna atlet. Ale ve spojení jsem příliš nedoufal. Takže šup na kopec, poslech, výzva a… spojení s Pavlem Praha. Super, na aktivaci to stačí, tak zpěk k autu, kde čekal můj parťák a šofér výpravy, Honza Vlašim. A jede se na Dobříčkov.

Dobříčkov, Chlum, Kalamajka

Nejdřív jsme zastavili před Dobříčkovem. Je tam taková asfaltečka spojující vesnici s hlavním tahem na Benešov. Lavička, krásný výhled na západ na Benešov, Čerčanský chlum, Neštětickou horu, Brdy…  Netrvalo dlouho a byla tu dvě spojení, za které patří dík Seniorovi 43 /p Ořech Halda a Vilémovi 42 /p Brdce. Pak do vsi a po svých na Chlum. Taky taková krtina jako spousta místních kopců. Okolí Dobříčkova má ale svoje kouzlo. Spočívá v tom, že když vyjdete ze vsi na hodinovou vycházku přes ty dva vrcholy, projdete hned čtyři lokátory, které se u vesnice dotýkají svými rohy. Mezi Chlumem a Kalamajkou je to co by kamenem dohodil a jedno sedlo přešel. Přitom jsou v sousedních lokátorech.

To jsem si dovolil využít i tentokrát. Karel Rokycany a Vilém 42 jsou tak v deníku zapsáni dvakrát.  Z Chlumu pak ještě Martin Kbely a z Kalamajky Wořech Praha. Mezitím se smrklo. Tedy přišel západ slunce a s ním i ústup k autu.

Balčín

Protože západ slunce byl fantastický a barvy odcházely z krajiny jen pomalu, udělali jsme ještě jednu zastávku a vylezli na vrch Blačín u Chotýšan. Protože v éteru už panoval radiový klid, doufal jsem v zapnutou péeemerku ve Vlašimi. A Světla Vlašim se po několikerých výzvách ozvala, a tak byl Balčín, ten nenápadný vršek, jehož úbočí doporučuji k procházce, poslední aktivací dne.

Byl to fajn portejbl. Díky všem za spojení a budu se těšit bzy naslyš!

Tomáš Vlašim

Kdo dočetl až sem, možná by snesl i delší verzi portejblové reportáže, která má stopáž 33:01. Takže jako prémie tahle verze tady je:

 414 total views,  1 views today