Předadventní PMR procházka

Končí listopad. Na krajině sedí mlha. Člověka s PMR vysílačkou bys ven nevyhnal. Ale my jdeme na jarmark. Zítra je první adventní neděle. PMR do kapsy a před sebou 4,5km tam a pak zpátky. Naštěstí vede cesta přes kopec.

V lese, jó v lese

Vyrážíme z Vlašmi kolem jedné odpoledne. Podle nahlášených portejblů na DX nástěnce Jerryho Nové Město by ještě mohl být někdo v éteru. Dávám vysílačku Sencor SMR 600 do skenu, ale v nějaké spojení moc nedoufám. Ticho, ticho, ticho.

Přecházíme po hrázi rybnína Jírovce na druhý břeh Vorlinského potoka a stoupáme severním úbočím k vrcholu Jinošova (502 m n. m.). Ve vzduchu visí kapičky vody a pomalu se snáší na naše ramena, hlavy, batohy… Vysílačka stále mlčí jako zařezaná.

Nakonec v lese se nelze ani moc divit a skrz tu mlhu kdo ví jsetli něco projde. Jsme na vrstevnici 460 m n. m. Zastavuji. Ostatní jdou dál. Přecházím na kanál PMR 8. Odskvelčuji. Ozývá se jenom šum. Dávám několik výzev. Jako odpověď na mě vysílačka vyplázne opět nepřerušovaný šum. Měním kanál. Na sedmičce je ovšem situace stejná, a tak pokračuji na šestku.

Útržky slov na šestce

A tady na šestce jako by šum éteru cosi rozvlnilo. Pohybuji se po cestě sem tam. Pak poznávám lidský hlas. Je to ale R1, a tedy nečitelné. Opatrně měním polohu. Po decimetrech, po centimetrech. Najednou se zřetelně ozve slovo Praha. Nic víc. Další hovor nečitelný. Poznávám jasně, kdy skončí vysílání. Pro další musím jít kus dál. Znovu nečitelný hovor. Znovu hledání lepšího místa. „…letos trochu slabší,“ ozývá se ze šumu a hlas opět mizí, aby se za chvíli objevil zcela nečitelný. Brejkuji do pauzy. Těžko mě onen neznámý v éteru zaregistruje, když ani já jeho nečtu. Za pokus to ale stojí. Jdu do toho ještě dvakrát. Pak pokračuji dál.

Lesem k vrcholku

Další cesta lesem s otevřeným skvelčem přináší už jen občasné nesrozumitelné útržky spojení. Je 13:22 a ozývají se poslední srozumitelná slova: „Lokátor asi nevíš…“ A pak už jen šum. Další stovky metrů nic. Nechávám stanici na šestce v šumu a pokračuji dál lesem. Ostatní jsou napřed, ale to nevadí, aspoň je neruším šuměním vysílačky. Kousek před vrcholem stoupání je doháním a dávám vysílačku do skenu.

PMR odměna leží na kopci

Přicházíme k nejvyššímu bodu dnešní trasy. Ještě jsme v lese. Znovu vysílačka zastavuje na šestém kanále. A je to tu. Senior 43 na šestce. Hurá. Nejdřív je to mizerná dvojka, ale pak rádio tři a už si vyměňujeme údaje. Senior 43 je /p u Miličína. To je skvělé a bude to ještě lepší. No aby ne s takovýmhle profilem.

Mezi námi je bez pár stovek metrů téměř 20 kilometrů. „Seniore 43, vydrž chvíli, za padesát metrů jsem venku z lesa a otevře se mi výhled tvým směrem,“ říkám do vysílačky. Přecházím na poslech a spěchám ke kreji lesa. Senior dává a já ho slyším čím dál tím líp. Než dokončí svoji relaci, je z toho R4. Nějaký šum tam zůstal. Jaký div, když mezi námi jsou tuny vody vznášející se vzduchem.

Zkouška mobil efektu

Už kolikrát jsme to zkoušeli, jak se mění příjem, když se člověk pohybuje. Ale neodolal jsem příležitosti udělat aspoň malý test. Jdu po polní cestě a pokračujeme v hovoru. Jaký div, že spojení nekolísá tak, jak je obvyklé. Že by voda ve vzduchu ten efekt vyrovnávala? Ptám se Seniora 43, jestli ty útržky byly jeho spojení. Diví se, já  jsem jeho dnešní první spojení stejně jako on moje. Kdo to tedy byl? Těžko říct. Senior by rád zkusil, jestli by se dalo udělat spojení s Jerrym v Jizerkách. Napadá mě, že to mohl být právě Jerry, koho jsem kolem 13:22 zaslechl na šestém kanále. Třeba se to někdy dozvím.

Dolů na jitrnice a jelita

Končíme spojení se Seniorem 43, loučíme se a já zase překlápím vysílačku do skenu. Klesáme z Jinošova směrem ke Kondraci. Senior 43 se ozývá ještě na vrstevnici 445 m n. m. kousek od Kondrace. Pak vypínám vysílačku, abych ji zapnul až při zpáteční cestě.

Vcházíme do mumraje Kondrackého jarmarku. Perníky střídá medovina, řeznické výrobky, svařák, umělecké předměty… Je toho přehršel. Potkáváme spousty známých. Ochutnáváme některé lahůdky. Hodinky říkají, že je čas k návratu, pokud chceme být doma za světla. Dobrá, dobrá, nestihli jsme zdaleka vše, ale raději vyrážíme. Čelovka v kapse je myšlena spíš jako krizový scénář.

Znovu poslech a pár výzev na závěr

Znovu stoupáme k Jinošovu. Znovu pouštím Sencorku. Znovu občas zastavím sken, odskvelčuji a dávám výzvy. Ozývají se jenom ptáci na keři. Konají prazvláštní manévry. Už z dálky vidíme, jak z keře vyletí celé hejno, zakrouží v krkolomných křivkách nad polem a znovu se vrací na základnu.

Dráty velmi, ale opravdu velmi vysokého napětí levitují v mlze. Někdy při vysoké vlhkosti bývá slyšet praskání výbojů. Dnes je ticho. Pokračujeme k lesu. Jse v nejvyšším bodě zpáteční cesty. Dávám několik výzev na různých kanálech. V éteru je ticho. Začínáme setupovat k Vlašimi.Vypínám vysílačku a poslední akce, kteru provádíme cestou zpět, je test reflexníxh pásek. Překvapivě vítězí ta nejhnusnější růžovo-bílá. A skvělý je i jeden přívěšek, který září parádně žlutým světlem ve svitu čelovky.

Na krajinu padla tma. Příliš jsem nedoufal, že se dneska povede nějaké PMR spojení, ale Senior 43 mi udělal radost. Jedno QSO je príma. Seniora 43 slyším vždycky rád, ať už ve vysílačce, nebo při setkáních v Praze.

V prosinci se těším na slyšenou.

73! Tomáš Vlašim

 

 295 total views,  1 views today