14 hodin s PMR na Pradědu plus další PMR hrátky

Začíná to vypadat, že Praděd jsem si pro PMR zábavu už definitivně oblíbil. Je to pro mě sice trochu z ruky, ale Praděd a Jeseníky se odměňují za každou návštěvu měrou vrchovatou, a to nejen v oblasti vysílání, ale po všech možných stránkách, ze kterých bych zdůraznil hlavně nádheru místní přírody, která je balzámem na duši městského člověka.


Pohled z Pradědu na Dlouhé stráně

Tentokrát měl na svědomí moji návštěvu Jeseníků a Pradědu Jerry Nové Město. Jako pořadatel soutěže PMR Pikador a akce PMR Štafeta stanovil termín 7.9., objednal počasí a vysílací podmínky, takže pak už stačilo jenom vylézt na nějakou tu krtinu s „PoMeRančem“ v ruce a začít hulákat do éteru. Tak takhle nějak to začalo. Přihláškou do Pikadora a Štafety. Opravdu jsem doufal, že počasí vyjde jako minulý ročník. Přestože během týdne bylo ještě deštivo, předpovědi byly poměrně příznivé, a tak optimismus rostl. Ve čtvrtek v poledne už jsem to nevydržel, uvolnil se z práce, naházel do auta potřebné vybavení a vyrazil směrem na severovýchod vstříc Pradědu, Jeseníkům a třídennímu pomerančování.


Pohled z Vysoké hole na Praděd

Cesta proběhla poměrně hladce, a tak jsem se ve čtvrtek večer připavoval na následující PMR hody v krásném prostředí autocampu Dolina u Vrbna pod Pradědem.



Kemp DOLINA v Ludvíkově u Vrbna pod Pradědem – 15 minut autem na parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky

Plán na následující dny byl jasný a smělý. Už předem bylo jasné, že jeho naplnění bude na hranici mých možností. Tento plán začínal pátečním pokusem o aktivaci Vysoké hole, která je se svými 1465 metry nad mořem druhou nejvyšší horou Jeseníků a zároveň druhou nejvyšší horou Moravy.
Protože základním cílem byla aktivace Vysoké hole do soutěže PMR Kopce, začal jsem hezky dole po kopcem, jak velí pravidla. Zaparkoval jsem auto u Karlovy studánky a vydal se údolím Bílé Opavy na výstup s převýšením kolem 600m. Po úvodním stoupání poměrně rozevřenou dolinou se oddělila od modré žlutá značka, která mě dál vedla podél vody jedním z nejdivočejších turisticky přístupných údolí, jaké lze v Čechách navštívit. Podobné zážitky z kaňonu, lezení po skalkách a žebřících, přecházení po dřevěných mostcích lze najít nejblíž asi ve Slovenském Raji nebo v Janošíkových dierách v Malé Fatře.


Divoké údolí Bílé Opavy

Toto romantické údolí mě poněkud pohltilo, a tak jsem od místa, kde se žlutá opět připojuje k modré značce, přidal do kroku, abych výstup zvládl v rozumném čase. Na Ovčárně byl čas jen na malou zastávku a pak už jsem se škrábal posledním úsekem kolem Petrových kamenů, které jsem se neúspěšně pokusil aktivovat při sestupu zpět, k vrcholu Vysoké hole.


Pohled na Petrovy kameny a Praděd při výstupu na Vysokou holi

Na vršku jsem stanul 3,5 hodiny po zahájení výstupu. Vrchol Vysoké hole je podivný. Hora je totiž velmi plochá. Pokud vím, pokoušeli se této její charakteristiky využít Němci za druhé světové války. Při pokusu vybudovat zde polní letiště pomohli zřejmě kopci k ještě ploššímu vrcholu, než jaký měl původně. Ale podrobně jsem po tom nepátral.
Šťasten, že jsem dosáhl vlastními silami a nezraněn plánovaného QTH, začal jsem dávat výzvy. Nejprve na osmém a pak na všech ostatních PMR kanálech kromě prvního, který je v okolí Pradědu beznadějně zarušen. A dlouho se nic nedělo. Už jsem začínal mít obavu, že v pátek ani z tohoto druhého nejvyššího vrchu Moravy nepůjde udělat tři povinná QSO. Po čtvrt na tři se ale ozval Mirek Olomouc /portejbl Paprsek a hned mi bylo veseleji. Chvíli jsem si nebyl jistý, zda není Paprsek ve stejném lokátoru jako Vysoká hole, takže jsme si chvíli povídali o zeměpisu, ale pak i o lecčems dalším. Trochu jsem doufal, že zaslechnu slovo „brejk“, ale během našeho rozhovoru se neozvalo. Trvalo ještě nějakou dobu, než se na moji výzvu ozval na třetím kanále brejk. A pak ještě jeden a později další na osmičce. To už bylo vyhráno. Čtyři spojení, tedy jedno do rezervy. Nakonec jsem použil pro aktivaci tři nejdelší, která měřila 75, 101 a 96km. No a byl čas chvilku posedět, pokoukat, něco sníst a vydat se dolů.


Vyskoá hole – v pozadí vysílač na Pradědu

Úspěšná aktivace Vysoké hole byla skvělou motivací do hlavního dne tohoto portejblu, soboty 7. září. Tento den na nás Jerry Nové Město připravil soutěž PMR Pikador a zároveň PMR Štafetu. Kromě toho jsem měl v úmyslu při sobotním portejblu posbírat nějaké ty bodíky do Československého PMR Cupu. Sobotní cesta do kopců už nebyla vlastní silou, ale na Ovčárnu jsem se vyvezl vlastním autíčkem, které tam na mě počkalo do pozdního večera. Odsud jsem se před devátou začal kočárovým tempem posouvat na QTH Praděd 1491m.


Rozcestník na Ovčárně – v pozadí Petrovy kameny

Cestou jsem skenoval PMR pásmo vysílačkou připnutou na popruh batohu. Kolem čtvrt na 10 jsem zaslechl Topaze Těšín, který se pokoušel aktivovat hůrku Javorový v lokátoru JN99JP. Přidal jsem mu jedno z potřebných QSO a pokračoval k vrcholu. Když jsem vycházel z Ovčárny, bylo kolem jen pár lidí. Během cesty na kopec se začalo zalidnění stále zvyšovat. Vrchol Pradědu byl pak po většinu dne obložený turisty i cykloturisty. Naštěstí se soustředili před vchodem do vysílače, ale hlavní prostory, které používám pro vysíální na Pradědu, byly relativně volné.


Vstup do vysílače na Pradědu před polednem – a později bylo turistů ještě víc a víc

Před dvanáctou hodinou, kdy začínal Pikador, jsem ještě jednou mluvil s Topazem, který se pak přesunul na Polednou. A pak… V pravé poledne to propuklo. Po předchozím rádiovém klidu, který byl tím pomyslným „klidem před bouří“, přidělila první hodina soutěže v průměru každých 5 minut jedno QSO. Pěkné, ale pak jakoby éter nad Pradědem umlkl. Druhá hodina znamenala pouhá tři QSO do Pikadora. Pak éter oživl, ale žádná další hodina už nepřekonala tu první. Podle očekávání bylo nejméně QSO poslední hodinu soutěže, a to 3 QSO. Jinak ale bylo v éteru celkem veselo, a celkový součet QSO do Pikadora hodil docela zajímavé číslo. Celkově bylo spojení ještě víc, protože kromě Pikadora jsem sbíral bodíky i do Československého PMR Cupu, takže nějaká QSO proběhla před polednem a další po 20. hodině. Ovšem jedno spojení bych rád připomněl zvlášť. DX dne a můj osobní rekord.


Trasa DX spojení se započtením zakřivení Země


…kdyby byla Země placatá…

Toto QSO přišlo 24 minut po dvanácté hodině. Nejprve to byl šok. Až později jsem si uvědomil, o jak výjimečnou chvíli se jedná. Z reproduktoru Motorolky TLKR T6 se totiž ve 12:24 ozvalo: „Tady Expedice OKO, portejbl Klínovec v lokátoru JO60LJ, u majku Tomáš Chomutov.“ Věděl jsem, že mě kluci na Klínovci slyšeli jednostranně už při jednom z mých minulých portejblů na Pradědu, ale přesto jsem nevěřil vlastním uším. Tomáš Chomutov a Dan Chocerady, tedy Expedice OKO, se tentokrát propracovali na vlnách PMR až na Praděd! A já k nim! Radost z tohoto DX se dostavila až po odeznění úvodního šoku. Nevím, kolik stanic slyšelo tohle spojení, ale pár jich bylo. Zřejmě jsme byli překvapeni všichni. Jerry prostě vybral nejen krásné počasí, ale i mimořádně kvalitní podmínky pro spojení. A taky on může jako organizátor Pikadora za to, že jsme v tu sobotu stáli na Pradědu a Klínovci. Když kluci nahlásili, kolik je to kilometrů, bylo překvapení o to větší. Doma jsem to ještě hodil do Výškopisu i výpočtu vzdálenosti mezi lokátory a obojí shodně nahlásilo 305km!


Část spojení a DX s Expedicí OKO na Klínovci

Kdyby se ten den nepovedlo už žádné jiné spojení, stála sobota 7.9.2013 za to. Ale o další spojení nebyla nouze a přibylo jich ještě několik desítek, takže jsem na QTH Praděd zůstal až do tmy.


Západ slunce z vrcholu Pradědu, vlevo Dlouhé stráně

Už dříve jsem zmínil, že součástí sobotního programu byla také PMR štafeta. Začala v 17 hodin na kanále číslo 7 úvodním slovem pořadatele. Bohužel z jeho úvodu jsem nic neměl, protože jsem to slyšel tak R1 chvílemi R2. A pak bylo ticho. Štafeta putovala oblastmi pro mě neslyšitelnými. Zaslechl jsem až téměř po čtvrt hodině ticha stanici číslo 15. Byl to dlouhá čtvrthodina. Navíc se v éteru objevilo vysílání instruktora paraglidingu, které běželo souběžně se štafetou na 7. kanále pod subtónem s téměř trvalým zaklíčováním. To bylo částečně drama, protože to mazalo RS asi tak 59 nejen mě na Pradědu, ale i další stanice štafety okolo. Nakonec to ale dobře dopadlo. Při štafetě jsem slyšel 14 stanic. Některé v obou kolech, některé jen v jednom. Pro mě byla štafeta docela dramatická, o to větší zážitek to byl.


Příprava na soutěž VHF Contest

Když jsem před zahájením Pikadora ještě obědval v restauraci uvnitř vysílače, prošel kolem mě chlapík v maskáčích a ptal se na moje vysílačky. Později se ukázalo, že na stejném QTH ten den HAMíci postavili vybavení pro VHF Contest a zároveň s Pikadorem jeli svoji soutěž v pásmu 2m. Když jsem se pak dozvěděl, že před jinou posádkou VHF Contestu musel Martin Kbely prchnout z Ještědu na Milešovku, trochu jsem se opotil. Nutno ale říct, že žádné rušení jsem nakonec nezaznamenal, a tak jsme strávili celý den a kus noci na vrcholu Pradědu každý hezky na svém pásmu. Párkrát jsme se sešli, popovídali a já měl možnost prohlédnout z blízka i to jejich „nádobíčko“, proti kterému je stanice PMR opravdu hračkou. Sváťa mi taky uvařil kafe, a tak to bylo docela prima. Na QTH jsem zůstal do tmavé noci v podstatě už jen přímo pod jejich obřím otáčejícím se dvojčetem a dolů se vydal po posledním QSO kolem čtvrt na deset. Měsic nebyl, takže do tmy svítil jenom vysílač.


Noční světla na vysílači Praděd

Protože jsem v sobotu strávil v podstatě 14 hodin obíháním vysílače, ještě v noci jsem zrušil plánovaný portejbl na Dlouhé stráně a nahradil ho dvouhodinovým výlezem na úbočí Červené hory z Červenohorského sedla cestou domů. Tady se za dvě hodiny vylíhla tři spojení. Žádné z nich se nakonec neobjeví v soutěžních denících, protože se nevešly ani do těch povolených 24 hodin pro PMR Cup. Ale vycházka to byla pěkná.


Sjezdovky v Červenohorském sedle při pohledu z úbočí Červené hory – v pozadí Praděd

Celý víkend bylo bezvadné počasí, které objednal Jerry. Podmínky pro spojení zřejmě taky patřily k těm lepším. Takže nezbývá, než zpracovat a odeslat výsledky a těšit se na Pikadora a PMR štafetu zase za rok.
Na slyšenou, Tomáš Vlašim.

P.S.: Přečtěte si reportáž Martina Kbely z Pikadora 2013 kliknutím na tento link!
P.P.S.: Přečtšte si také reportáž Jerryho Nové Město z Pikadora a Štafety kliknutím na tento link!

Návštěva číslo: CNW:Counter

Tomáš Vlašim

Už několik let si svobodně užívám pobytu v přírodě i ve městě a jsem ve spojení se známými i neznámými lidmi díky vysílačkám PMR. Zvu vás na cestu do světa svobodné komunikace a rád budu vaším průvodcem. Můj příběh si přečtěte zde.

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na