Přechod Velkého Blaníku, 638 m n.m., lokátor JN79KP

KLIKNI ZDE PRO ZOBRAZENÍ DENÍKŮ Z MÝCH PORTEJBLŮ.

Portejbl na Velkém Blaníku už jsem absolvoval vícekrát. Autem a pěšky. Tentokrát to mělo být ale jiné. Už pár týdnů předem jsem začal hledat hromadnou dopravu, která by umožnila výstup na QTH Velký Blaník v sobotu odpoledne a po portejblu návrat zpět na home coordinates. Jak jsem předpokládal, sobotní doprava není žádný luxus. Ráno dovézt lidi z okolních vesnic do nejbližšího města (Vlašimi) a po obědě je rozvézt zpátky domů. Nakonec se podařilo najít spojení, které sice vyžaduje provést přechod Velkého Blaníku z jihozápadu na severovýchod, ale o to je to zajímavější.
Protože autobus odjíždí až půl hodiny po poledni, dopoledne jsme věnovali něčemu jinému a pak to byl pěkný fofr. Zabalit expediční zavazadlo s PMR vysílačkami, deníkem, tužkami… A nezapomenout na CB ručku! Venku mráz, na nádraží kus cesty, ale nakonec jsme vše stihli. Cesta podblanickou krajinou ubíhala jak v pohádce o Mrazíkovi. Bílá nádhera. Výstup na Velký Blaník jsme zahájili v Louňovicích pod Blaníkem před jednou odpolední. Zapnout jednu PéeMeRku na skenování a hurá nahoru na horu.

Hned nad Louňovicemi, jakmile se objevilo panorama Blaníku, uslyšel jsem Poštolky Vlašim, ale spojení se neuskutečnilo. Asi někam uletěly. Cestou nahoru jsme potkali, přestože byl sníh a mráz, poměrně dost lidí. Taky jednoho ukrutně velkého psa, který nás předeběhl u pískovcového rytíře, aby si označkoval cestu.

Nad rytířem jsme zvolili nejkratší a nejprudší cestu k vrcholu. Kolem čtrnácté jsme dorazili sněhem až k rozhledně a ještě před výstupem jsme znovu zaslechli Poštolky a taky Igora Vlašim, ale v nevalné kvalitě, takže po rychlém vydýchání jsme pokračovali na vrchol rozhledny.

Tam jsme mohli strávit jen třičtvrtě hodiny, protože celé dobrodružství mělo pokračovat sestupem na druhou stranu hory směrem ke Krasovicům, kudy po šestnácté hodině projíždí autobus ve směru z Načeradce na Vlašim. První spojení proběhlo hned po výstupu ve 14 hodin a Igor Vlašim byl od Lorety tentokrát slyšet velmi dobře. Stejně tak za chvilku Poštolky Vlašim od vlašimského zámku. Celou další visílací třičtvrtěhodinu poté u Zámku sledovali všichni sáňkující caparti i rodiče z vysílačky pověšené někde u stráně. Snad to pro ně bylo zajímavé povyražení. Další spojení sahalo poněkud dál, a to 39km do Nebřenic za Pavlem Praha. Pak následovala CéBéčková čtvrthodina. Lítalo to vcelku pěkně, ale deník jsem nakonec nepořizoval, protože ručka Allamat 95 s půlmetrovým pendrekem nehrozila žádnými rekordy. Bylo to ale několik milých spojení.
Poslední čtvrhodinu vyplnila dvě spojení. Nejprve se Světlanou Vlašim a ve chvíli, kdy jsem dával poslední výzvu, se náhle ozval Martin Praha Prosek. Rádio pět a QTH? Sám jsem se divil. Martin se ozval z běžek na cestě mezi Pláněmi a Bufetem na rozcestí, tedy z jižního úbočí Stohu v Krkonoších. Velmi příjemná stojednatřicetikilometrová tečka!
Pak rychlé balení a cca hodinový sestup na severovýchodní úpatí Blaníku. Po cestě se ve skenující CB ručce ozývali angláni a pak ticho. Když jsme ale vyskotačili od Brodce k zastávce autobusu u Krasovic, ještě jsme si na CB pěkně popovídali s Jirkou Neustupov. Lítalo to plus mínus 44. Po šestnácté nás naložil autobus a za chvilku už jsme se ohřívali na domácích souřadnicích. Byl to krásný, sněhový, zmrzlý PMR a CB výlet, kterému jsem dal označení PoMeRančový Yetti. Díky všem za spojení a zase někdy na slyšenou.
73! Tomáš Vlašim

 489 total views,  2 views today

Tomáš Vlašim

Už několik let si svobodně užívám pobytu v přírodě i ve městě a jsem ve spojení se známými i neznámými lidmi díky vysílačkám PMR. Zvu vás na cestu do světa svobodné komunikace a rád budu vaším průvodcem. Můj příběh si přečtěte zde.

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x