Zabukáčovo zimní odpoledne aneb Nečekaná PMR vycházka

KLIKNI ZDE PRO ZOBRAZENÍ DENÍKŮ Z MÝCH PORTEJBLŮ.

Jednoho zataženého lednového všedního odpoledne vydal jsem se na kopec Spravedlnost nad Vlašimí, abych se na hodinu a půl stal částečně proti své vůli „zabukáčem“.

Sněžilo a teplota byla lehce pod nulou. Protože AnnaK neustále naznačovala, že se málo  vyskytuji v éteru, nechal jsem tento den zapnutou vysílačku i v době pro mě nezvyklé. Visela si tak pěkně na okně mé kanceláře a byla ticho. Když jsem se už už chystal domů, najednou se ozval šum a z něj vylezla Rybana Kladruby. To mě nakoplo, takže místo nejkratší cestou k domovu vyrazil jsem nejkratší cestou k nejbližšímu kopečku. Už na úbočí při stoupání na Spravedlnost ozval se ve skenující Motorolce TLKR T4 ženský hlas. Jakási šéfová udílela své podřízené pokyny. Nejsem si jist, zda zrovna tohle patří na PMR frekvence, ale snad se neprozradilo žádné firemní tajemství. Když jsem se brodil sněhem těsně pod vrcholem kopce, na jiném kanálu ozval se další ženský hlas, který vypouštěl jakéhosi lyžaře k závodu. Odpočítávání a START! Pak bylo ticho, aby po pár minutách na stejném kanále jiná lyžařka začala hlásit že „ona tedy bez hůlek nepojede“. No to se jí nedivím. Taky bych bez hůlek nejel. Abych nebyl jenom „zabukáč“, dal jsem na vršku výzvu na svém oblíbeném kanále a ejhle, Rybana Kladruby byla stále ještě na poslechu, takže jsem zabukáčování vhodně doplnil plnohodnotným spojeníčkem na nějakých pět kiláčků. Na kopci foukalo, padající sníh kousal do tváří, a tak jsem se začal spouštět do nižších nadmořských výšek. Když jsem prošel kolem Červené věže…

…už jsem chtěl vysílačku vypnout, když tu náhle se scan zastavil na dalším kanále, kde se dva geodeti domlouvali na umístění značky. Myslel jsem si, že signál je z Vlašimi, ale jak naznačil další pohyb terénem, nebylo tomu tak. Pokračoval jsem tedy kolem Modré kapličky k Vlašimi. Geodeti se tu a tam ozvali a v jednu chvíli se opět scan zastavil u paní majitelky, která znovu promlouvala ke své podřízené. Za soumraku jsem dorazil zpátky do civilizace.

Nějak takhle může vypadat „zabukáčovo“ lednové odpoledne. Ovšem musím podotknout, že já zrovna typický zabukáč nejsem, protože kdykoli mohu, snažím se dávat výzvy a nebo brejknout běžící hovor a udělat zápis do deníku. Tady se to ovšem v žádném z případů nehodilo. Tedy kromě výzvy nahoře na kopečku na kterou se mi ozvala Rybana Kladruby, což mě velmi potěšilo a necítil jsem se tak zabukáčsky.

Pro jistotu ještě musím napsat, proč používám pojem „zabukáč“. Zabukáč je totiž majitel vysílačky, který pouze „poslouchá za bukem“ a nebrejkuje, takže o něm nevíte a nikdy se nedozvíte, že někdo další vyslechnul váš hovor. Ale to tak prostě u vysílaček je 🙂

 640 total views,  2 views today