Jeseník 2015 – podzimní portejbly na Keprníku a Pradědu, Část 1., Keprník

Říjen a listopad nebývají v Jeseníku (myšleno lázně Jeseník) špatné.


Počasí zpravidla ujde a teploty též. Co se v tu dobu děje na kopcích je nejisté a od lázeňského počasí se to může silně lišit. To se ukázalo i při letošních portejblech v Hrubém Jeseníku (abych použil správný název pohoří).

Keprník 31.10.2015 – jasno, silně větrno

Na keprník jsme se vydali s mojí drahou protiváhou poslední říjnovou sobotu. Nad horami bylo šmolkově modré nebe, ale už dole pod kopcem foukal poměrně čerstvý vítr. Původní záměr aktivovat Keprník do PMR kopců jsem opustil už v předstihu, a tak jsme mohli využít posledního víkendu letní sezóny, kdy jede lanovka z Ramzové na Šerák.

Po seskočení ze sedačkové laovky jsem zapnul PMR a s poslechem jsme začali postupovat k prvnímu záchytnému bodu, to jest k Jiřího chatě na Šeráku.

Ještě jsme ani nebyli u chaty a už jsem zaslechl Láďu Slávia Haviřov. A za chvíli jsem si s ním po brejknutí mohl zapsat první QSO portejblu. Pak jsme se ještě slyšeli a prohodili pár dalších příjemných vět. Doplnění tekutin na chatě bylo samozřejmostí. Než jsme to vyřídili (u venkovního stánku), byl tu prostor na další QSO Radek Hrabůvka /p Smrk. Další postup od Šeráku na Keprník byl nejprve dolů (kde zmizeli všichni, kdo byli v éteru). Potom stoupání na vrchol Keprníku. No, další čitelný signál jsem zachytil až na vrcholu. Tam bylo modré nebe, sluníčko, na východě naprosté jasno a ze západu inverzní oblačnost a silný vítr.

A to byl problém. Okamžitě po příchodu jsme začali na sebe oblékat všechny vrstvy oblečení, které čekaly na svoji příležitost v batohu. A nestačilo to. Přemýšleli jsme, jak dlouho v tom fičáku na vrcholové skále vydržíme. Nakonec díky částečnému úkrytu za skálou, ze kterého jsem vysílal a zároveň dělal občasné výpady za signálem po celé skále, jsme vydrželi 1 hodinu a 25 minut.

Pak už hypotermie pokročila tak daleko, že jsme museli zahájit sestup. Je paradoxem, že už kousek pod vrcholem vítr natolik rozbil masiv Keprníku, že by se tam dalo vydržet ještě poměrně dlouho. Bohužel vlny na frekvenci 446MHz sem prostě nedoletěly, takže zbývalo jen pokračovat v sestupu. Teď by se téměř dal vložit obrázek s mapou portejblu. Ano, to je on (po kliknutí se zobrazí deník), ale chybí tam ještě jedno velmi zajímavé QSO.

Po cestě na Šerák zase začalo foukat, a tak jsme zašli na polívku do Chaty na Šeráku. Pak už jsme se hrnuli na lanovku. PMRka byla ve skenu, když tu náhle se R4-5 kdosi ozval. Zastavil jsem na půl cesty mezi chatou a lanovkou. Byl tu nádherný výhled na Kralický Sněžník a v dálce bylo vidět 150km vzdálené Krkonoše! Paráda!

Ale já čekal na ten hlas v PMR. Hlas se ozval. Došly baterky. Zahazuju žlutou stanici T80Extreme a vyndavám starou dobrou černou T6. A je to tu znovu. Brejk! To snad není možné! Pavel Hrobka /p nr Černá Studnice. To by samo o sobě nebylo ještě tak úplně podivné. Ale Pavel má jenom na ruce čínské PMR hodinky se směšnou „anténou“ a výkonem 100mW. Pětkrát slabší než moje PMR.

Rádio na obou stranách osciluje kolem R4! Neskutečné. Zapisuji poslední QSO portejblu na 148km a kroutím hlavou. Necháváme ujet předposlední lanovku. Kocháme se sluncem, které se chystá zapadnout do inverze na západě od nás.

Do toho neustále zní Pavlův „hodinkový“ hlas. Jsem fascinován! Snažíme se v éteru nějak dohnat Pavla Praha. Od DX QSO 177km v 11:40 na Čerčanský Chlum jsem ho nezaslechl. Na chvíli jsem ho najednou uslyšel. Ale zase je pryč. Pak už jede poslední lanovka. Nastupujeme, nechávám zapnutou péemerku na sedačce. Slyším Pavla Hrobka, jak dělá QSO S Pavlem Praha. Ale jsem stále v pohybu a klesáme dolů. Ještě krátce mluvím s Pavlem Hrobka, ale „Pražáka“ už neslyším. To byl zase portejbl! Když o tom teď píšu, úplně mi naskakuje husí kůže. A docházejí síly. Tak je to emotivní. Portejbl na Praděd budu muset nechat na druhou část tohoto vyprávění.

Díky všem za spojení na Keprník a zase brzy naslyš!