První ještědský portejbl 2019

18.1.2019 Tomáš Vlašim žádný komentář

Rok sotva začal a už jsem začal mít chuť na první ještědský portejbl. V roce 2018 jsem si Ještědu užil méně, než jsem chtěl. Letos to chci napravit. Nejlepší je začít hned. A tak navzdory předpokládanému nepříznivému počasí jsem se rozhodl v sobotu 12. ledna vyrazit na první PMR portejbl.

Ještědský batůžek

Pro mě znamená ještědský portejbl dvacetihodinový zážitek. Plus příprava. Ta začíná obvykle v pátek, kdy vybírám techniku a dobíjím baterie. Většinou vytahám techniky ven spousty a pak musím počet redukovat, abych to unesl. Tentokrát vyhrála (jako většinou) Motorola TLKR T6. Doprovod jí dělaly Sencor SMR 600, Motorola T82 a pro pásmo CB Allamat 95 a na sdíláky Puxing PX-888K. I tak toho bylo včetně baterií a dalšího příslušenství dost do malého expedičního batohu.

Vysílačky ale samozřejmě nejsou všechno. Kromě vysílaček a bateriií se musí vejít do batohu ještě deník s tužkou, vodotěsný obal na mobil, stativ, knížka do vlaku a další věci, které se na předcházející fotografii nevešly. Nejdůležitější z těchto věcí byly tentokrát další vrstvy termoprádla, které mi umožnily operovat venku navzdory počasí.

Na cestu

Samozřejmě je možné vyrazit na Ještěd autem. V tom případě se dostanete bez problému z vaší garáže až na vrchol. I tentokrát tam pár aut stálo, přestože většina z nich musela použít k dosažení vrcholu sněhové řetězy. Já jsem ale tentokrát zvolil cestu vlakem, tramvají a lanovkou. Start: Vlašim 5:09.

Cesta vlakem má řadu výhod. Vyhlídky z jedoucího vlaku jsou pěkné. Tedy v létě. Vzimě si je užijete jen částečně protože vyjíždíte a vracíte se za tmy. Další výhodou je, že nemusíte řídit, a tak přečtete pěkný kus knihy (pokud se tedy zrovna nerozhlížíte z okénka). A jestli nečtete a nerozhlížíte se, pak můžete směle využít další výhodu vlaku, kterou je setkání s lidmi.

Cesta vlakem má samozřejmě i své nevýhody. Musíte brzy vstávat. To by se ještě dalo. Musíte si portejbl naplánovat podle jízdního řádu. To už je horší. A hlavně máte omezený čas. V mém případě omezený prvním ranním vlakem tam a posledním odpoledním vlakem zpět. Když ve čtyři vstanu, stihnu první vlak. Vrátím se posledním vlakem a o půlnoci jsem doma. Na vysílání připadá maximálně 6 hodin, spíše však 5,5 nebo méně. Tentokrát to bylo méně. Ale popořádku.

Vysílání z Faradayovy klece

I z klece to jde. Nevěříte? Věřte. Vlastně tím tentokrát na vrcholu Ještědu všechno začalo. Když jsem vystoupil nahoře z lanovky, šel jsem hned do krytého ochozu, abych si navlékl na sebe termovrstvy doposud ukryté v batohu. Navlékl jsem trika a ponožky, zapnul vysílačku a už to lítalo. Trubkovou konstrukci tvořící Faradayovu klec, která mě obklopovala, vidíte za mnou na následující fotografii.

René Příšovice z lokátoru JO70NN byl prvním, koho jsem zapisoval do deníku. Že proleze dovnitř klece 22km by se dalo čekat. Po něm ale následovali další. Jirka Přím, to už bylo 77km a Pavel Praha /p Radimovka 91km. Pak 27km se Sasanem Horní Stakory /p Kozákov a zase přes 90km na Marťana Kladno Rozdělov. Než jsem klec opustil, proběhla ještě další spojení, dvě z nich dokonce přes 100km. Takže pár spojení se odtud opravdu povedlo. A za tu dobu se pěkně prohřálo doplněné oblečení. Byl čas vyrazit ven do zimy.

Před vysílačem, za vysílačem

Obvykle bývá možné vysílat před i za vysílačem, tentokrát to ale nešlo. V podstatě jsem naprostou většinu portejblu strávil na parkovišti a v jeho bezprostřední blízkosti. Jednou jsem sešel dolů na plošinu u bufetu a jednou jsem šel pod letním vstupem směrem ke kříži na severovýchodě, ale nedošel jsem. Spojení ale přibývala i ve větru, mlze a mrazu.

Bylo to zajímavé. Oblečení a vysílačka pomalu namrzaly. Taky deník začal v mraze pracovat. Znáte to. Na papíře se objeví pár kapek, ty zmrznou, pak je rukou roztavíte a tak pořád dokola, až je z deníku rampouch. Než se počet spojení dostal k číslu dvacet, měl jsem ten rampouch v ruce. Nejdelší z nich překonaly 130km na Radeč – Hrad. Tam se chystali na CB Zimní závod. U majku byli postupně Hraboš Barrandov a Jakub Praha Letná. Po 84km dlouhém spojení s Jardou Kladno /p Vinařická hora jsem se šel kolem čtvrt na jednu schovat dovnitř do vysílače. Dal jsem si teplou polévku a rozmrzl.

Třetí třetina opět venku

Třetí třetina začala tím, že po pár minutách venku na mě totálně zmrzlo všechno, co předtím uvnitř rozmrzlo. Ale provoz na 446MHz PMR pěkně frčel, a tak se dostavilo po chvíli spojení s Martinem Praha /p Víťova rozhledna (48km) a během deseti minut ještě čtyři další s Jirkou 015, Michalem Jablonec nebo Mirkem Praha Vinohrady. Bylo mezi nimi i nejdelší spojení portejblu, a to s Karlem Mariánky /p Podhorní vrch v lokátoru JN69JX (847 m n. m.), které letělo pěknou čtyřkou až pětkou.

Pak jsem po dohodě s Jardou Kladno zavelel k ústupu dovnitř, abych připravil k vysílání CB ručku Allamat 95. Obvykle k ní vozím delší anténu Hyflex, ale tentokrát se do expedičního batohu vešel jen originální pendrek (gumídek). Přesto jsme po návratu ven udělali s Jardou spojení, které ke mně procházelo čitelně R3, přestože S-metr stále seděl na nule. Ostatní CB stanice, které zaslechly naše spojení, potvrzovaly, že jsem u nich negativ. Byla to krátká CB mezihra s jedním spojením. Během přípravy uvnitř ovšem proběhlo další 96km dlouhé PMR spojení z Faradayovy klece, tentokrát s čerstvým HAMem Jardou Velké Poříčí (gratuluji ke složení zkoušek) /p Dobrošov.

Jdeme do finále (a počasí jde do háje)

Když jsem uklidil CB ručku, bylo před půl druhou a pomalu se začalo zhoršovat počasí. Pomalu, ale jistě. Vítr pomalu sílil, viditelnost stále dosahovala něco kolem 70 metrů a teplota podle namrzání byla stále pod nulou. V éteru byl ale ještě čilý ruch, a tak jsem se snažil psát do víc a víc promáčeného a znovu zamrzlého deníku další spojení, která přicházela. Přes 100km se dostala v této části tři spojení. Bylo to 146km s Martinem Rokycany /p Žďár v lokátoru JN69TR, 135km s Robertem Hudlice na brdském Toku a těsně před koncem 103km s Maxem Zbraslavice. Mezitím jsme testovali s Michalem Jablonec různá místa mezi jeho domácím QTH a Turnovem. Překvapivě to na Ještěd doletělo i z nádraží v Rychnově u Jablonce nad Nisou stejně jako z nádraží v Turnově.

Během poslední hodiny vítr zesílil a já se začal obávat, aby nezastavili lanovku. Pěší sestup z hory bylo to poslední, co bych si v tomto počasí a při tom stavu sněhové pokrývky přál. Proto jsem před půl třetí začal ustupovat k lanovce. Ještě u vchodu do horní stanice se podařilo spojení s Jindrou Malešice /p Praha Letňany. Posledním spojením dne bylo nečekané spojení s operátorem, který mě vlastně seznámil s Ještědem jako skvělou kótou pro PMR vysílání. V éteru se objevil na psolední chvíli člověk, který býval v některých ročnících Československého PMR Cupu na portejblu na Ještědu snad každý měsíc a mě osobně inspiroval k tomu, abych si Ještěd zamiloval nejen jako skvělé PMR QTH, ale i jako místo, které stojí za návštěvu v každém ročním období. Ano poslední 71km dlouhé spojení dne jsme udělali s Martinem Kbely na jeho domácím QTH. Skvělá tečka za portejblem a hurá na lanovku.

Lanovka i přes sílící vítr jela. Vlaky taky jely podle jízdních řádů, a tak jsem byl tentokrát doma o dvě hodiny dřív, než obvykle při ještědských portejblech bývám. Děkuji za spojení všem jmenovaným i nejmenovaným operátorům. Ti nejmenovaní jsou uvedení aspoň v deníku.