Podzimní Ještěd 4 – Pláně p. Ještědem

Minulý díl končil na Ještědce. Zdrželi jsme se tam téměř do 17. hodiny. V plánu byla ještě cesta na Pláně pod Ještědem. Vybrali jsme již vyzkoušenou cestu úbočím přes studánku Frantina. Předpokládal jsem, že na úbočí bude šance na nějaké další spojení a také jsme se chtěli vracet jinou cestou. Protože jsme počítali s nočním návratem, připadalo nám pro tuto cestu lepší využít širokou lesní cestu po hřebeni kolem horních stanic lanovek.

Vzhůru dolů na Pláně

Vyrazili jsme lesem s vysílačkou ve skenu. Až na občasné dětské hlásky byl radiový klid. Po modré jsme lesní stezkou klesali ke studánce Frantina a odtud už po úzké lesní asfaltce směrem do sousedního lokátoru JO70MR. U Frantiny jsem zaslechl na sedmičce hlas Karkulky Křižanovice a po brejknutí jsme udělali stodvanáctikilometrové spojení. Ještě před hranicí lokátoru jsme udělali zastávku u horolezeckého terénu Machova skála. Odtud se nám otevřel pěkný výhled do krajiny. Počasí už se vcelku umoudřilo, a tak jsme se kochali výhledem.

Na PMR stále dával výzvy Jarda Velké Poříčí tentokrát už z Předního Žalého. Protože ale Zadní a Přední Žalý jsou ve stejném lokátoru, domluvili jsme se, že se mu ozvu, jakmile dorazíme na Pláně, abychom udělali nové spojení po změně mého lokátoru. Jarda sice už bl pomalu na odchodu z QTH, ale my to měli na Pláně už co by kamenem dohodil, a takto nakonec vyšlo a Ještě jsme spolu udělali spojení. Bylo to první spojení po příchodu a Jarda už byl v té chvíli na Zlaté vyhlídce. Přesto se spojení povedlo. Ještě po celou dobu pobytu na Pláních jsem ho bral a poslouchal jeho pokusy o spojení. Čitelnost se zhoršovala, až časem úplně zmizel, aby se znovu objevil na novém QTH.

Spojení v zapadajícím slunci

Mezitím se už slunce naklonilo pěkně k západu. Ale ještě těsně nad chatou jsme se uslyšeli s Vilémem 42 /p Bílá skála v Brdech. Bylo z toho další 145 km dlouhé QSO. Těch stopětačtyřicítek bylo dneska nějak hodně. Pospíchal jsem na louku u chaty, abych tam nainstaloval fotoaparát a pokusil se udělat timelapse video západu slunce za Ralskem. Zatím co fotoaparát vzorně cvakal, podařilo se mi na mobil udělat pár snímků mezi jednotlivými spojeními.

Na Pláně pod Ještědem se probojoval také Jakub Letná Praha z Bořanovic na severním okraji Prahy (71 km) a znovu Jarda Velké Poříčí, tentokrát /p Benecko.

Potom se ozval David Čelákovice z pražských Horních Měcholup a Karel Kladno z Vinařické horky. Pokoušel se ještě několikrát udělat spojení Daniel Hradec Králové. Bral jsem ho R3-4, ale byla to jednosměrka. Slunce zapadlo a krajina ztichla. Nastal radiový klid. Tma zhoustla, a tak jsme nasadili čelovky a začali stoupat směrem vzhůru.

Zpátky na chatu a poslední spojení dne

Protože obloha se vcelku vyjasnila, čelovky jsme ani nezapínali. Skalkám jsme se vyhnuli obloukem po lesní cestě a už jsme byli zpátky v lokátoru JO70LR. Po hřebeni jsme se blížili nad sjezdovky. Pod námi blikala světla Liberce.

Mezi stromy nad cestou se občas objevil netopýr na podvečerním lovu. Prolétal tiše a my jsme začali občas rozsvěcet čelovky, když cesta byla příliš kamenitá. V rádiu se od chvíle, kdy se objevil Liberec, občas ozvala nějaká ta pracovní komunikace. To je tu celkem běžné a nevěnoval jsem tomu pozornost.  Potom se mezi stromy objevila světla Ještědu.

Na Ještědku jsme dorazili v pořádku a já jsem ještě venku instaloval fotoaparát ve snaze pořídit další timelapse video, tentokrát s hvězdami a letadly nad ještědským vysílačem. Po desáté už jsme se chystali do postele, ale ještě jsme s Andrejem Vysoké zkusili spojení . Prošlo to R5 na obou stranách, přestože náš pokoj byl na straně chaty odvrácené od Andrejova směru. A tak ve 22:31 padlo poslední spojení dne a já padnul do postele. Spalo se mi dobře. Když jsem usínal, těšil jsem se, co nám Ještěd připraví na neděli. Ani ve snu by mě nenapadlo, co to nakonec bude za parádu. Ale o tom až v dalším dílu.

73! Tomáš Vlašim

 440 total views,  1 views today