Podzimní Ještěd 3 – Na kopci s K7NCK

Na konci druhého dílu jsem vás opustil pod horní stanicí lanovky, tedy skoro na kopci. Zbývalo už jen pár kroků. Ty uděláme dnes. Jak už jsem psal v předchozích dílech, nebyla příliš skvělá viditelnost, ale na kopci se začaly mraky trhat, a tak jsme občas mohli zahlédnout i krajinu pod Ještědem. Přesto vysílač byl skoro pořád v mracích.

Na kopci to lítá, aneb 4 x 145 km

Od testu pod lanovkou uplynulo něco málo přes čtvrt hodiny a už tu bylo další spojení.  V 13:38, kdy jsem byl stále ještě na asfaltce k vrcholu, ale už nad stanicí lanovky, se ozval Petr Lipník ze 145 km vzdáleného Bradla nedaleko Suchého vrchu. Čistá pětka, přestože signálu lehce překážela Zvičina přesně na prostředku trasy. Po dalším spojení k Hradci Králové (s kým jiným než Danielem Hradec Králové) jsem chvíli poslouchal komunikaci mezi Karlem Kladno / p Radeč (138 km) a Pavlem Praha /p Děčínský Sněžník (63 km), abych hned poté brejkoval a udělal s oběma dotyčnými spojení. Stejně jako s Žánem Braník Praha, který byl na stejném QTH jako Pavel Praha.

20. spojení proběhlo s Vlastou Ostrov jak jinak než na Hoblovnu vzdálenou celých 145 km. Pak se z 84 km vzdálených Hájů v Praze ozval Milan čistou pětkou následován Vilémem 42 ze 145 km vzdáleného rokycanského Žďáru. To Karel Rokycany vysílal z Prahy (145 km) a spojení bylo velmi nestandardní. Já byl uvnitř vysílače. Tedy ne úplně uvnitř, ale na krytém ochozu v krásné (Faradayově) kleci z lešenářských trubek (nebo co je to za trubky), spojení jsme dělali na kanále PMR 16 a na obou stranách byla čitelnost R4. Na stejném místě jsem na 16.kanále opakoval spojení s Pavlem Praha. Nemůžu si nechat od cesty poznámku. Na šestnátce byl opravdu skvělý klid bez rušení.

Setkání s K7NCK

Když jsem vylezl z krytého ochozu vysílače, udělal jsme spojení s Jardou Velké Poříčí /p Zadní Žalý v Krkonoších pětkovým radiem (42 km) a hned poté s Jirkou 015 do lokátoru JO70LG (51 km). Jak se zkrátila délka spojení, krátila se i vzdálenost od mého setkání s americkým HAMíkem Colem. Ještě jedno lehce přesstovkové spojení s Pepou Světlá /p U Kapličky a ve tři čtvrtě na tři ještě s Josefem Jilemnice na domácí QTH, obojí už na druhé straně od vysílače. Ještě jednou se ozývá Hoblovna, tentokrát ovšem Honza Hylváty a s ním dalších 145 km.

Těsně nad stanicí lanovky u kříže hlásí XYL: „Hele, támhle je taky nějakej radioamatér.“ Koukám, o co jde, a skutečně o zábradlí opřený směrem do Polska k nám zády stojí člověk s vysílačkou a mluví do externího mikrofonu. Jdu směrem k němu. Když tu se otočí a vidí v mojí ruce podezřelou zbraň. Netrvá půl minuty a už se představujeme a povídáme. Je to K7NCK z amerického města Gillette ve státě Wyioming. Ovšem toho času Pražák!!! Začátek hovoru je tedy v češtině, ale Coleovi poněkud docházejí slova (nebo se mi alespoň zdá) a tak další půlhodinky rozhovoru už běží v angličtině. Musím říct, že jeho angličtina je velmi dobře srozumitelná. Možná hraje roli, že je učitelem, možná i to, že ví, jak mluvit, aby mi i Upper Intermediate Student rozuměl.

Protože se od něj dozvídám, že moc spojení na HAM pásmech zatím při svém dosvadním pobytu v Česku neudělal a že má pocit, jako by OK cítili jazykovou bariéru, informuji ho o našem bujném nelicencovaném provozu a soutěžích. Napíše si pár linků, a tak je naděje, že ho třeba časem zaslechneme i na PMR. 🙂 Na rozloučení dostávám od něj odznak ve tvaru kowbojského klobouku s nápisem Gillette – Wyoming. 73 Cole a díky za nevšední pokec.

Je čas jít dolů

Protože jsme se nemohli ubytovat hned po příjezdu na Ještědku, nastává čas jít to napravit.  Mířím na parkoviště před vysílačem, kde už čeká XYL, abychom vyrazili směrem na Ještědku. Pavel Praha a ŽánBraník Praha mezitím změnili QTH a lokátor, a tak děláme další spojení. Je lehce po půl čtvrté a na další cestě k chatě už spojení nepřibývají. Přibývá je n naše zvědavost, jaké to bude na Ještědce.

Vítá nás příjemná paní, se kterou XYL domlouvala telefonicky ubytování. Všechno nám vysvětlí, zavede do pokoje a pak mizí. Momentálně jsme v chatě sami dva. Večer se k nám ale přidají další . Využíváme kuchyňky, abychom se občerstvili k poslední etapě prvního dne portejblu. Čeká nás ještě trek úbočím na Pláně pod Ještědem se skvělým vysíláním v rudém podvečeru při zapadajícím slunci a noční návrat s šuměním netopýřích křídel. Ale o tom až v příštím díle tohoto miniseriálu.

Zatím se mějte pěkně,

73 vám přeje Tomáš Vlašim

 

Přečtěte si také první díl této minisérie.