Trubka a duhovka

Protože jsem byl již mnohokrát tázán, co že to mám za anténu na svých PMR vysílačkách, pokusím se aspoň stručně vysvětlit, oč se tu jedná. Na svých PMR vysílačkách mám vždy neoddělitelnou integrovanou anténu, jak velí pravidla obsažená ve Všeobecném oprávnění (dále jen VO). K anténě však bývá někdy přiložen předmět, ke kterému dotazy směřují. Je to někdy duhovka a někdy trubka. Že to k vysvětlení nestačí? Pojďme se na to podívat trochu podrobněji. Nehledejte však nějakou hlubokou teorii. Zaměřím se spíš na přirovnání a samotnou praxi.

Trubka? Zrušte krok!

Základem celé věci je zřejmě jev zvaný rezonance. Pokud vám to slovo nic neříká, nezoufejte a čtěte dál. Rezonace se totiž netýká jen neviditelného elektromagnetického vlnění, které používáme k vysílání.

Stejný princip známe i z mechaniky. Banda chlapů holýma rukama těžko zboří most. Most má ovšem nějakou vlastní (rezonanční) frekvenci. Takovou má každá konstrukce. (I naše trubka.) Je zakódována uvnitř jako genetická informace. Nemusíme tomu rozumět, přesto tam vždycky je. Pokud známe její hodnotu, můžeme pouhým lomcováním s danou věcí správnou rychlostí (frekvencí) s tou věcí pěkně zahýbat.  Pokud se oné skupině chlapů podaří působit na most střídavě silou svých těl, a to střídání bude stejně rychlé jako vlastní (rezonanční) frekvence mostu, začne se most hýbat s nimi. Proto existuje v armádě rozkaz „zrušte krok“. Kdyby totiž ti chlapi (vojáci) pochodovali po mostě a jejich frekvence kroků by se shodovala s vlastní frekvencí mostu, začal by se most hýbat a v extrémním případě by mohl spadnout. Když něco rezonuje, je snadné s tím pěkně zahýbat.

Trubka, trubka – a funguje to?

A teď tedy naše tedy trubka. No, to je slovo. Jedná se opravdu o trubku? Lepší název to nemá a mezi PéeMeRkaři se tomu asi jinak neřekne. Leda ještě návlek.  Ale já ten název nepoužívám, protože samotná trubka se na anténu nenavléká, ale přikládá. Ale o tom až dál. Proč tedy trubka? Všeobecné oprávnění vydané k provozování vysílaček na pásmu PMR zakazuje dělat jakékoli elektrické nebo mechanické zásahy do stanice. Proto se uživatelé těchto stanic pokouší dělat taková „vylepšení zvenku“, která by VO neporušovala. Trubka je jedním z nich. A co má společného naše trubka s tím mostem, rezonancí a spol?

Idea spočívá zhruba v tomto. Na anténu působí elektromagnetické vlnění. Anténa vysílačky rezonuje na frekvenci, kterou tak přijímá. Délka atény by tedy měla být nějakým způsobem odvozena od délky vlny, aby s ní to vlnění mohlo pěkně zalomcovat. Je skvělé, pokud má například délku půlky vlny a přímý tvar. Problém je v tom, že délka vlny na PMR je asi 67cm a antény PMR vysílaček mají vesměs podobu drátu šroubovitě stočeného uvnitř té viditelné několikacentimetrové „antény“ neoddělitelně spojené s vysílačkou.

Naše trubka má ovšem délku odvozenou právě z délky vlny. Přesněji je to její polovina. Proto rezonuje s dopadajícím elektromagnetickým vlněním nesrovnatelně lépe, než ten „mrňous“ ve vysílačce. Co dál? Trubka se přiloží k neodnímatelné (integrované) anténě vysílačky a vhodným způsobem se k ní připojí (zpravidla odnímatelně). Soudí se, že rezonující trubka je schopna přenést část energie, která rezonanci způsobila, na anténu vysílačky. A tedy vlastní anténa vysílačky se zprostředkovaně  díky venkovní trubce rozrezonuje lépe, než kdyby vlny dopadly přímo na ni. Tak je tomu při příjmu.

Při vysílání se předpokládá, že elektromagnetické vlny vyzářené anténou vysílačky jsou schopny na krátkou vzdálenost trubku rozrezonovat a ta pak energii lépe vyzáří.

Duhovka? Kus drátu!

S duhovkou je tomu podobně jako s trubkou. Je to kus drátu odpovídající délce půlvlny. Není ovšem přiložen k anténě vysílačky.  Na jeho konci je 7,5 závitu. Průměr závitu odpovídá průměru antény, aby šla duhovka na anténu nasadit. Předpokládá se, že spirála antény a závity duhovky umožňují podobné vzájemné působení, jako je tomu v případě antény a trubky.

Záměrně píšu „předpokládá se“. Trošku ty předpoklady haprují. Zákon zachování energie a nutné ztráty při přenosu energie mezi jednotlivými prvky nahrávají odpůrcům takového řešení. Kouzlo je ale zřejmě ve slově rezonance. Když nedojde k rezonanci, většina nenergie se ztratí bez účelu. Při rezonanci je tomu naopak. Stačí minimum energie k tomu, abychom „pohnuli Zeměkoulí“.  Je mi jasné, že se tady pouštím na tenký led. Původně jsem vlastně chtěl možné teoretické principy úplně vynechat. Ale nedalo mi to.

Čtu tě dvojkou – nebo čtyřkou?

Konec teoretizování. Možná je to dokonce všechno nějak jinak. Ale když stojím na kopci s vysílačkou v ruce, je pro mě hlavní přečíst, co sylším, a udělat spojení. Pokud je příjem bez problému, ukazuje praxe, že trubka a duhovka jsou zbytečné. Když ale slova mizí v šumu, potvrzuje opakované zkoušení, že přiložení trubky nebo nasazení duhovky může zlepšit příjem o 1-2R. Záleží i na tom, jestli to udělají obě stanice, nebo jenom jedna.

A to už je důvod to zkusit. „Kdo nevěří, ať tam běží,“ říkávala mi babička. A tak skeptikům nelze doporučit nic jiného, než začít hledat materiál na svoji trubku nebo duhovku. Ujišťuji vás, mám na vlastní kůži vyzkoušeno, že to funguje. U Motoroly TLKR T4 jsem bez duhovky s odskvelčovanou stanicí měl negativ (protistanice za terénní vlnou 2km daleko) a s duhovkou R3.

Dvakrát měř, jednou řež

Teď prakticky jak to udělat a používat. Délka je rozhodující. Tedy délka trubky (i duhovky). Já používám trubku dlouhou 31 cm. Že to není půlka délky vlny? Máte pravdu. Je tu započten koeficient zkrácení. Podrobnosti vynechám. Jinak se jedná o obyčejnou hliníkovou (duralovou) trubku o průměru 11mm. Přiznám se, že osobně jsem s materiálem, průměrem ani délkou trubky nijak neexperimentoval. Dostal jsem ji totiž od kamaráda ve chvíli, kdy jsem hledal ve sklepě nějakou starou lyžařskou hůlku, kterou bych použil. Pavel Praha mi uštěřil starosti. Jen jsem si na ni udělal připevňovací „bazmek“. Většinou se na to používá plastová špička k tmelící kartridži, která se zkrátí. Trubka se k ní přilepí a celý „systém“ se pak nasazuje na anténu vysílačky. Perfektní článek o trubce včetně fotografií najdete na webu Jerryho Nové Město.

Já jsem použil jiný postup. Anténu jsem ovinul proužkem kanceářského papíru a trubku přes papír přitáhnul k anténě. Vzniknul tak tenký a průžný způsob uchycení. Ten mi umožňuje používat jedinou trubku na tři různé PMR antény. K trubce nutno ještě dodat, že záleží i na její poloze vúči anténě vysílačky. Tedy jesti je výš, nebo níž. Dá se to částčně vyexperimentovat poslechem při spojeních na hranici čitelnosti. Lepší je použít čichátko. Ale to už je zase jiné téma.

Konečně taky duhovka

Podobně jako u řezání trubky, je třeba správně ustřihnout délku drátu pro výrobu duhovky. Já si beru drát delší. Ovinu 7,5 závitu kolem antény a pak teprve ustřihnu přebývající část drátu. Tvrdí se, že směr točení závitů je rozhodující. Mně se to ale zatím nepotvrdilo.

A pozor! Na konci drátu je třeba udělat očko. Je to z bezpečnostních důvodů, abyste někomu ostrým koncem drátu nevypíchli oko. A taky je to praktické. Když očkem provléknete provázek, můžete pak vysílačku ve skenu pověsit za provázek třeba na větev stromu a dát si chvíli pohov, aniž byste přišli o případné spojení. Duhovka s podrobnějším popisem a fotografiemi je k dispozici třeba na stránce lasol.

Pokud chcete další inspirace, jak vylepšit legálně svou PMR, podívejte se do článku o směrovce bez kabelu na stránkách CB klubu Česká Lípa nebo do článku o správném nastavení trubky pomocí čichátka na Jerryho webu. Autory obou kvalitních článků je Zdeněk Ústí.

Máte hotovou svoji trubku nebo duhovku? Tak vyražte na portejbl a vyzkoušejte, co se dá.  Na nejnovější experiment přímo při posledním portejblu se můžete podívat na mém YouTube kanále.

Ať už s trubkou, duhovkou nebo jen tak – ať vám to lítá!