Holešovice v PMR palbě

Dnes jsem byl opravdu v Holešovicích v PMR palbě, a to hned ze tří stran. Ale to trochu předbíhám. Všemu tomu předcházela jedna z mých letošních cest do Prahy za rozšířením znalostí v online marketingu. Cílová stanice Holešovice.

Jedu vlakem

Ano jezdím vlaky Českých drah. Miluji vlaky. Nevím přesně, co to v nich je za magické kouzlo, ale je to tam. Stejná cesta autem a budem je úplně jiná než vlakem. Vždycky to zjednodušuji tvrzením, že ve vlaku se (na rozdíl od auta a busu) cítím jako doma. Ve vlaku je celý prostor tak nějak velkorysejší. Jako doma. A dál bych to nerozebíral. Možná někdy jindy a jinde.

Konečná Holešovice. Už jsem tu měl jednou fidlátka na PMR. Tento týden jsem se rozhodl vypsat 4 krátké portejbly. Dva před a dva po jednání v pondělí a úterý. Trošku se to zkomplikovalo. Díky vlakům. Nepochopitelné!

Nejedu rychlíkem, jedu osobákem

Jo to byla první část v pondělí. Do Benešova musím autem, protože poslední večerní spoj na Vlašim nechytám. Zaparkuju auto a jdu na nádraží. Čas portejblu je odvozený od příjezdu  rychlíku Lužnice do Holešovic. Rychlík Lužnice má 30 minut zpoždění.Rychlík Lužnice má 35 minut zpoždění. Co bude dál? Odjíždí osobák. Hop do něj. Na hlaváku se uvidí. Na hlavák dorazím z 20 minutovým zpožděním. Rychlík nikde. Jedu metrem. Vyhozených 24 kaček, ale co naděláš.

V Holešovicích bloumám (se zpožděním) a dávám výzvy. Nic. Pak se ozývá cb18prahalocal a děláme jedno spojení. Hurá, nakonec to vyšlo. Ale stejně už musím padat. Další večer.

Večer začíná zjištěním, že zrušili můj vlak. Vysílání jde stranou a hledám, jak se dostat do Benešova. Jedu na hlavák nejbližším projíždějícím vlakem. Po příjezdu hledam ten svůj rychlík. Za chvíli se objevuje na 5. nástupišti. Po příchodu na nástupiště se mi něco nezdá. Je to ten zrušený rychlík, co měl jet z Holešovic. Ale má tři lokomotivy. Že by pro jistotu? Kráčím na konec nástupiště. Davam výzvy na kanálech 5 a7. Nic. Popochazim kolem vlaku, dávám výzvy… Vtom zaslechnu hlas. Zaklíčuji a vysílačka se s kvíknutím vypíná. Došly baterky. No to nevadí. Náhradní akublok to spraví. Vkládám ho do vysílačky. Nic. Ani hlásek se neozve. Ani pípnutí. Nevadí. Vyndavám druhý náhradní akublok. Je stejně prázdný jako první. Hledam třetí náhradní akublok. Najednou si vybavuji, jak jsem ho položil doma na stůl s myšlenkou, že na 3 akumulátory normálně jedu portejbl celý den. Vracím zpět vybitý akublok. Zkusím dát výzvu. Ozývá se cb18prahalocal. Stačím ještě 3x zopakovat: „Vybitý baterky,“ a je konec. Možná jsem to už ani neodvysílal. Rozhodně cb18prahalocal na netu potvrzuje, že mě slyšel. Ale spojení to nebylo. Snad v úterý to půjde lépe. Raději si vezmu 3 PMR vysílačky jako na normální portejbl.

Úterý – všechno bude ou kej

Skutečně druhý den jde vše jak po drátkách. Rychlík je v Benešově včas a také v Holešovicích. Začínám na železniční stanici a přesouvám se přes autobusové nádraží na železniční zastávku Holešovice.

Cestou dávám výzvy. Bez odezvy. Na zastávce jdu k estavědlu a chci končit. Najednou slyším Radka Troja. Děláme spojení. Hurá. Do toho přichází R5 Kuzma Praa ze své „vysílací věže“. Další spojení. Super. Do třetice všeho dobrého Hraboš Barrandov Praha. Krátký záznam si můžete pustit na YouTube.

Těším se na večerní pokračování. Nakonec je ale všechno jinak. Nevadí, jsem online a dávám vědět, že místo /p Holešovice budu /m Kdovíkde. Pak mě napadne zapnout Glympse a dát odkaz na cbpmr.cz. Koukám, že dva lidičkové hned v zápětí koukají, kde jsem. Dávám výzvy od Holešovic až po Strančice. Vytáhnu ven Hraboše Barrandov. Přidává se cb18prahalocal. Někde v dálce to zkouší Andrej Vysoké nad Jizerou. A taky je tam prý někde Karel Praha. Já syším jenom nečitelné útržky. Vysílám kousek od elektrokrabice ve vagonu a stanice se zdají být zahlušené. Motorola i Sencorka. Kluci pak potvrují, že mě brali až R4. Já jen útržky slov. Vlak jel podle Glympse až ke 100km/h a to už je na ruční péemerku s inregrovanou naténou a 500mW pořádný šupec, zvláště když je uvnitř plechové skříně. Ale mám vyzkoušeno, že někdy se to povede. Tak třeba příště. Tyhle extrémy je třeba zkoušet opakovaně. naonec se dozvídám, že ti, kdo se nedobouchali na mě, udělali nakonec vzájemná spojení. No paráda. Tak to přeci jenom k něčemu bylo. A večer po návratu domů koukám, že některá z těch spojení už získávají body v soutěži Zimní PMR střelec.

Díky všem, kdo se zúčastnili téhle anabáze. Bylo to fajn.

Přečtěte si také: Jeseník 2015, portejbly na Keprníku a Pradědu

 530 total views,  2 views today