Jak jsem s Xaverem (ne)aktivoval (PMR) kopce

Zatímco v severní Evropě řádila vichřice Xaver (nebo to byl orkán?), v Čechách fičelo o poznání méně, ale stejně to pěkně profukovalo, a to i tady ve středních Čechách.

Původně jsme plánovali aktivační pěší cca desetikilometrový portejbl nedaleko Prahy. Auto se ale rozhodlo, že musí v sobotu do servisu a mě nezbylo, než doufat, že vše bude brzy hotovo a vyrazím aspoň na nedaleké kopce poblíž Divišova. Nakonec se oprava protáhla až do skoro 14. hodiny. Při čekání jsem před servisem udělal dvě spojení do sousedního lokátoru. A když jsem parkoval v Divišově u kostela, říkal jsem si, zda má vůbec cenu se škrábat na Vrchy, když všechny PéeMeRkaře určitě už vítr sfouknul dolů z vršků a domasedi budou zalezlí pod duchnou. Nakonec jsem vyrazil s náhodně se objevivší skupinou turistů směrem z Divišova na Český Šternberk. Za obcí jsme se rozdělili, oni zřejmě pokračovali po naučné stezce dál, zatímco já jsem to vzal po spádnici směrem k vrcholu.

Na osmém kanále, kde bych čekal nějakého toho Vlašimáka, bylo beznadějné ticho, tak jsem začal procházet kanály. A na pětcee to přišlo. Jakub Řevnice se zrovna pokoušel aktivovat Červenou hlínu v lokátoru JN79DV. Na 43 kilometrů krásné R4/4. Obdivuju ho. Na kole v tomhle počasí. Domluvili jsme se na případném spojení z následující kóty, ale už jsme se neslyšeli. A já čekal na povinné druhé spojení k aktivaci. To přišlo o pět minut později, kdy jsem na sedmičce zaslech spojení Míry Nový Knín /p Studený vrch v lokátoru JN79AT a podařilo se brejknout. Na 60km krásné čisté spojení R5/5.

Pak se ještě ozvali Honza Vlašim a Světla Vlašim a už jsem šupajdil na další kótu. Cestou z kopce jsem zaslechl ještě Aničku Valšim. Jak jsme si pak vyjasnili z následující kóty, nejdřív slyšela ona mě, já ji ne a pak naopak. Prostě spojení z toho nebylo. Ale všechno napravil Borový vrch.
Cestou se dalo do sněžení, takže když jsem se k němu blížil, měl jsem na břiše bílou sněhovou peřinu. Ale jsa dobře oblečen, nic jsem si z toho nedělal, jen jsem si přitáhl kolem obličeje šálu, protože vločky pěkně šlehaly do kůže.

Jak už jsem naznačil, na Borovém vrchu se podařilo spojení s Aničkou Vlašim. Bylo to hned první spojení. Jinak bylo na kanélech pár minut ticho, až se na klasickém vlašimském kanéle č.8 ozvala nejprve Světla Vlašim a za dvě minuty Honza Vlašim. Spojení z Borového vrchu proběhla velmi dobře, přestože na vrcholu je les a samotný vrchol pokrývá malý, ale naprosto neprostupný smrkový hustník. Naštěstí hned na něj navazuje poměrně řídký les směrem k Vlašimi, a tak vlny projdou.
Blížila se 16. hodina a počasí se na chvíli umoudřilo. A taky se začalo smrákat. Nasadil jsem na rukávy reflexní pásky, zahjekal na všech kanálech poslední výzvu a vyrazil šerem pěšky po kraji silnice k Divišovu. Původně jsem plánoval přejít 5 kopců, kvůli opožděnému startu z toho byly dva, ale díky za ně. Bylo to pěkné zimní odpoledne. Přes vítr a sníh mi bylo dobře, neboť jak říkají Norové: „Není špatného počasí, jsou jen špatně oblečení lidé.“ A já byl tuto sobotu oblečen dobře.
Díky všem za spojení a zase se budu těšit někdy na slyšenou. 73!

 555 total views,  2 views today