Úterní Velkonáč a test T82

Pokud jste si přečetli včerejší  článek Jak jsme to dneska zkusili, jste nejspíš na nejlepší stopě už teď vědět, proč po pondělním Dubu následoval úterní Velkonáč. Ale hezky od začátku.

Analogové vysílání a digitální kecárna

Dnes kolem poledne slovo dalo slovo a v digitálním světě jsme se sešli s Andrejem Vysoké. Začali jsme se domlouvat, že bychom dneska (po kolikáté už) mohli zkusit prošťouchnout PMR éter mezi Podblanickem a Podkrkonoším. V éteru nejsem přílišným příznivcem digitálu, zato na internetu mě fejsbůk, mesendžr, skajp, jůtůb a podobná udělátka docela baví. Kromě jiného proto, že si tak nějak připadám blíž i s lidmi, kteří jsou ve skutečnosti dost daleko. Mezi mnou a Andrejem je většinou nějakých řekněme 115 km vzdušnou čarou. A to jsme chtěli prošťouchnout na pásmu 446MHz PMR. Domluva na messengeru byla průběžná a odpoledne už se začala chystat i analogová část akce.

Šup s vysílačkou do auta a tradá

Tady přišel ke slovu další analogový (vzhledem k datu výroby téměř výhradně analogový) prostředek, a to osobní automobil. Šoupnul jsem tam Motorolu T82 Extreme, za volant jsme posadil sebe a tradá do vyšších nadmořských výšek.

První zastávka byla u Pavlovic. Nutno podotknout, že tady vše začalo a skončilo u té digitální internetové synchronizace. Analogové vlnky se ani nezachvěla a jejich energie se zřejmě vyřádila někde mezi kopci na trase. Ale vyhlídka na Vlašim z tohoto QTH ve 400 m n. m. byla moc pěkná.

Při pohledu do toho lavoru možná pochopíte, proč Vlašim není pro vysílání na PMR zrovna země zaslíbená. A proč mě to táhne na kopce.

Výš, ještě výš

Dobrá. Pavlovice nestačí, řekl jsem si po této zkušenosti. Pojedu výš. Ještě výš. A zastavím se až na úbočí památné hory Kostelík, kde se v historii konaly velké tábory lidu. Dnes tu byla jedna paní s nordic-walkingovými holemi, které používala způsobem naprosto neskutečným. Případný instruktor by jí zřejmě musel honit ještě hodně dlouho okolo celé hory, aby se to naučila. Ale to je trochu jiná pohádka.

Na úbočí opět ticho. 480 m n. m. už jsme čekali, že to třeba R2-3 proleze. No, chvíli jsem nevěděl přesně, kam se mám koukat, kde ten Andrej, a tedy sever, je. Když jsem si to ujasnil, nebylo to nic platné. Stále negativ. Andrej mi později doporučil, abych si opatřil buzolu. Ale marně. Buzolu mám. Nikam ji nenosím a doma lže, protože je tam moc různých magnetů. Možná ji jedno vezmu na nějaký portejbl, aby se taky podívala do přírody.

A ještě výš – tedy nejvýš

Zase digitální technologie. Zase domluva přes chat. Přemýšlím. Mám, či nemám jet na Velkonáč? Andrej odchází z domova. Domluvu na dalším spojení odkládáme na později. Přemýšlím. Startuji vůz. Místo na jih k domovu pokračuji na sever. Velkonáč už je blízko. Cestou přes Tehov se začíná mezi mraky prodírat slunce. Nesměle, ale snaží se. Dobrá, udělám si podvečerní PMR vycházku. Přistávám pod úbočím Velkonáče.

Nahoru na Velkonáč

Možná jsem u paty kopce, možná nejsem, z mojí strany to tak vypadá, že jsem. Nahoru stejně ze všech stran leží jen líně dozelenávající podzimní louky. Ještě v autě píšu portejbl do DX nástěnky na Jerryho web.  Kopíruji výsledek a vkládám do PMR chatů. Peter mě upozorní, že Velkonáč zřejmě nebude v lokátoru JN70. To vážně ne. Má pravdu. Překlep opravuji ve všech digitálních množičích informací. Ale to už jsme s batůžkem na zádech a vysílačkou na hrudi na louce a stoupám k vrcholu.

Nahoře na hoře zavěsím péemerku na dřevěný sloupek a jdu se kochat. Slunce za clonou mraků vykukuje stále usilovněji. To by mohl být zajímavý západ slunce. Uvidíme. Jdu dávat.

Výzva na kanále

Zkouším výzvy na sedmém PMR kanále. Protože je ticho, přelaďuji na kanál 16 a dávám výzvu na Světlu Vlašim. Ano je tam a spojení prochází R5 na obou stranách. Na koci portejblu mi pomůže s testem nové motorolácké funkce. Ale o tom až později. Vracím se na sedmičku. Po chvíli slyším známý hlas. Andrej Vysoké na mě dává výzvy. Potom na Richarda Čáslav. Brejkuji. Výzvy se opakují. Brejkování taky. A nic. Andrej se mě digitálně ptá, jestli jsem tam a já mu potvrzuji, že žiju. Dává další výzvy. Musím popojít o dobrých třicet mertrů, než pobere moji odpověď. Ale pak je to R4-5. Troch u to kolísá, ale to nevadí. Bavíme se nějakou dobu a vstupuje do toho Sasan Horní Stakory.  Protože se vzájemně neslyšíme, Andrej nám dělá relátko. Podrobněji se rozepisovat nebudu, pusťte si video, tam to všechno je.

Spojení navázáno, že áno. 105km, pěkné úterní spojeníčko. Potom se snažím ještě hulákat, ale je to negativ, negativ a zase negativ. Na sedmičce se objevuje hovor. Nějací chlapi zřejmě instalují jakousi technologii, nejspíš anténu. Snaží se ji namířit na Tábor. Celý hovor začíná prohlášením: „Tady je dvě hodiny ticho, já du na pivo!“ A pak se rozjede ta komunikace. Nakonec se jim snad dílo vydařilo. Sedám si na lavičku. Motorku dávám do skenu. Občas ještě ti montéři. Pouštím živé vysílání. Pro fejsbůkaře nabízím zhlédnutí záznamu. Ostatní prominou. Pak mi stejně dochází datový limit a je po vysílání.

Test snadného párování

Motorola T82 má zajímavou funkci. Jmenuje se „snadné párování“. V pondělí se o ní objevila zmínka na Jerryho webu. Tento test je tedy tak trochu na objednávku. Zároveň je to odpověď na dotaz vznesený v oné diskuzi. Tedy na jakou vzdálenost se dají Motoroly T82 párovat. Já jsem v diskuzi tvrdil, že na jakoukoli vzdálenost, na kterou se dá udělat normální spojení. My to zkusili na 10km bez překážek z Velkonáče do Vlašimi. Pravda je, že ve Vlašimi to muselo prolézt skrz 3 cihlové zdi. Ale prošlo to.

Vrátil jsem se na 16. kanál, kde jsme hned na začátku dělali spojení se Světlou Vlašim. Její Wouxun byl stále zapnutý a Motorola T82 naladěna na prvním PMR kanále. Poté, co podržela tlačítko snadného párování, ozvalo se po příslušné době 1 pípnutí. Na displeji naskočil symbol znázorňující, že vysílačka je připravena přijmout informaci z řídící vysílačky.

Tu jsem měl já na Velkonáči. Stiskl jsem tlačítko snadného párování. Po chvíli se ozvalo pípnutí. Ale to ještě nebyla moje chvíle. Kdybych teď pustil, stal bych se také podřízenou vysílačkou. A tak jsme držel tlačítko ještě chvíli. Pak se ozvalo druhé pípnutí a displej se rozblikal, aby potvrdil, že párovací signál byl odeslán. Za pár vteřin už Světla Vlašim hlásila na T82, že je převedena na kanál 16, a tak jsme v dalším hovoru pokračovali mezi dvěma Motorkami. Test potvrdil, že párování funguje i na dálku. V té chvíli byla čitelnost na obou stranách 4-5 a vysílačky snadno otevíral skvelč na druhé straně. Další test při horších podmínkách snad budeme mít možnost provést za nedlouho.

Mezitím se na krajinu snesla noc a bylo třeba vyklidit pole. Teda spíš louku.

Takže zase někdy na slyšenou na vlnách PéeMeR se těší Tomáš Vlašim.